Abyste se jazyk naučili a plně ho ocenili, musíte pochopit kulturu lidí, kteří jím mluví. Poznávání různých kultur nám pomáhá přistupovat k jazykům s novým pohledem. Umožňuje nám hlouběji proniknout do významu slov a výrazů a pomáhá nám cítit se více propojeni s ostatními. Jazyk si plně neosvojíte, pokud neporozumíte jeho kultuře, stejně jako nikdy plně neporozumíte kultuře, dokud se neponoříte do studia jejího jazyka. Je tomu tak proto, že jazyk se neustále vyvíjí a je do značné míry závislý na neustále se měnících názorech, hodnotách a zvycích svých mluvčích. V tomto článku se budeme zabývat vztahem mezi jazykem a kulturou. Věříme, že po přečtení článku budete vnímat jazyk, které právě studujete trochu jinak, stejně jako kulturu ze které pocházíte.
Co má jazyk společného s kulturou?
1. Hodnoty kultury v jazyce
Analyzovat běžné výrazy a idiomy vám může poskytnout cenný náhled do toho, co daná společnost považuje za důležité. Například četné čínské idiomy zaměřené na rodinu zdůrazňují význam tohoto vztahu a odhalují něco o tamní rodinné struktuře.
Například fráze jako „A Whistle in the Dark“ (předstírat sebejistotu, když čelíme nebezpečí nebo porážce) nebo četné výrazy pro odvahu nás mohou vést k závěru, že odvaha je v Britské společnosti velmi ceněná vlastnost.
Ale to není jediný způsob, jakým jazyk a kultura spolu souvisejí.
2. Jazyk odráží naše vnímání světa
Každý jazyk má unikátní způsoby, jak vyjadřovat pojmy a zkušenosti, což formuje, jak jeho mluvčí chápou a interpretují realitu.
Jazyk ovlivňuje způsob, jakým vnímáme svět, a tedy i to, jak se rozhodneme s ním komunikovat. Při diskusi o jazyce a vnímání vás většina lingvistů pravděpodobně upozorní na Sapir-Whorfovu hypotézu, která tvrdí, že každá jinak mluvící skupina lidí vnímá reálný svět jinak dle svých jazykových zvyklostí v této komunitě. Tuto hypotézu podporuje např. profesorka Lera Boroditsky, která na téma jazykové relativity napsala celou práci.
Ti, kdo se zabývají jazykovou relativitou, často zkoumají pojem času a prostoru mezi jazyky. Boroditsky zjistila, že zatímco anglicky mluvící lidé vnímají čas horizontálně (tj. minulost je za námi nebo vlevo a budoucnost je před námi nebo vpravo), mandarínsky mluvící lidé spíše vnímají čas vertikálně (tj. pořadí událostí vnímají shora dolů).
Jiní vědci zkoumali souvislost mezi dvojjazyčností a osobností a zjistili, že když lidé mění jazyk, zdá se, že také „přepínají“ svou osobnost, aby odpovídala jazyku, a posouvají svůj způsob myšlení tak, aby odrážel způsob myšlení lidí, kteří příslušným jazykem mluví.
Například v turečtině se používá odlišný tvar minulého času v závislosti na tom, zda mluvčí událost skutečně viděl, nebo zda o ní jen slyšel, což odráží, jak jazyk může ovlivnit naše chápání a vnímání událostí.
Jazyk odráží vnímání, ale také historii kultury a vysvětluje, proč jsou některé myšlenky a přesvědčení tak výrazné a hluboké.
3. Jazyk vyjadřuje a předává naši kulturu
Jazyk slouží jako nástroj uměleckého vyjádření, který nám umožňuje vyjádřit naši identitu a kulturu prostřednictvím literatury, poezie, hudby a divadla. Tyto formy kulturního projevu nejen obohacují jazyk, ale také poskytují vhled do hodnot, estetiky a kreativity dané společnosti.
Jazyk je také klíčovým prostředkem pro předávání kulturního dědictví mezi generacemi. Tradice, příběhy, rituály a historická vyprávění se skrze něj přenášejí z jedné generace na druhou, čímž pomáhají udržovat kulturní identitu a soudržnost.
Když si vzpomenete na příběhy, ponaučení a hodnoty, které vám předali vaši prarodiče a rodiče, snadno pochopíte, že jazyk je zásadním nástrojem pro předávání celé kultury.
4. Jazyk utváří naši identitu a pocit sounáležitosti
Jazyk hraje klíčovou roli v formování osobní i skupinové identity. Mluvení konkrétním jazykem může posilovat pocit sounáležitosti s určitou kulturní komunitou, zatímco ztráta nebo potlačení jazyka může vést k pocitu odcizení a ztráty kulturního propojení. Příkladem mohou být indiánské kmeny, které přišly o své jazyky v důsledku zavedení angličtiny a španělštiny, a nyní se potýkají s vyšší mírou chudoby a kratší délkou života ve srovnání s kmeny, které si své jazyky uchovaly.
5. Jazyk zachovává kulturní normy a etiketu
Jazyk často zahrnuje skryté kulturní normy a pravidla chování. Porozumění těmto jazykovým nuancím, jako jsou vhodné způsoby oslovení, pozdravů a projevů zdvořilosti, je nezbytné pro efektivní komunikaci v kulturním kontextu. Například pokud byste v Japonsku přistoupili k neznámému člověku, začali s ním hovor o svém dni a nakonec ho políbili na tvář, pravděpodobně by to vyvolalo šok. Naopak ve Francii by takové chování mohlo být považováno za zcela běžné.
Souvislost mezi historií kultury a jejím jazykem
Znalost historie dané kultury vám umožní vytvořit si představu o tom, jak a proč určitá slova znamenají to, co znamenají. Například slovo 心 (Xīn) se v mandarínštině často překládá přímo jako „srdce“. Toto slovo však označuje také mysl a emoce člověka.
Abychom ale plně porozuměli jazyku, musíme také zkoumat, jak na něj působily jiné kultury. Je třeba hledat stopy, které různé kultury v jazyce zanechaly. Angličtina je skvělým příkladem takového kulturního prolínání. Germánští Anglosasové a latinsky založení Francouzi společně přispěli k formování angličtiny do podoby, jakou známe dnes.
Poznání historického vývoje angličtiny vám může odhalit původ a význam mnoha slov a frází, které mají latinské kořeny nebo pocházejí z jiných jazyků. Angličtina však není jediným jazykem s takto bohatou historií. Pokud studujete některý z románských jazyků, znalost evropské historie a šíření latiny vám může poskytnout hlubší porozumění těmto jazykům.
Možná se učíte španělštinu a zajímá vás, proč v ní tolik slov začíná na „al“? Španělština má mnoho slov arabského původu kvůli islámskému dobytí Španělska, například „alfombra“ (koberec), „almohada“ (polštář) a „algodón“ (bavlna).
Slova se ale mohou vyvíjet různými způsoby. Někdy začínají jako neškodné fráze, ale časem se mohou stát docela urážlivými. Například slovo „bimbo“ původně vycházelo z italského slova „bambino“, což znamená malé dítě. V angličtině se nejdříve používalo k označení neinteligentního muže, ale postupně se z něj stalo hanlivé označení pro atraktivní, ale méně bystrou ženu.
Podobný vývoj prodělalo i slovo „awesome“. Jeho kořen „awe“ kdysi znamenal „dread“ neboli „strach“. Tento negativní nádech si slovo uchovávalo až do konce 70. let, kdy se jeho význam začal posouvat směrem k obdivu a úžasu.
Znalost historie dané kultury není jen prostředkem k objasnění původu slov, ale také ukazuje, jak se slova vyvíjela, aby odrážela současné kulturní prostředí.
Jak toto porozumění ovlivňuje vaši cestu k jazykovému vzdělávání
Schopnost porozumět kultuře, která se skrývá za daným jazykem, může nesmírně pomoci při pochopení významů slov, zejména pokud neexistuje ekvivalent ve vašem vlastním jazyce. Pokud tak neučiníte, může to způsobit některé trapné nebo urážlivé situace. Vezměme si například japonštinu, kde jazyk úzce souvisí s kulturními normami. Japonština má nejen formální a neformální tvary, ale také speciální čestné a pokorné formy známé jako keigo. Tato jemná jazyková úroveň odráží důraz, který japonská kultura klade na respekt a společenskou hierarchii.
Při studiu nového jazyka je nejdůležitější přistupovat k němu bez předem vytvořených představ nebo předsudků. Klíčem je otevřená mysl a snaha pochopit kulturu, která jazyk utváří. To vám umožní nejen lépe porozumět gramatice a slovní zásobě, ale také hlubšímu významu, který jazyk nese.
Když toto porozumění kultuře využijete při učení jazyka, jednotlivá slova najednou získají nový význam a slova, která vám dříve připadala jen podivná a zvláštní, začnou dávat mnohem větší smysl.
O tom, jak vám pomůže znalost kultury v učení se novým jazykům se dozvíte zde.
Zdroj: https://www.fluentu.com/blog