Německé dialekty jsou dlouhodobě známé svou specifičností! Existuje přesvědčení, že Němci z různých regionů se mezi sebou těžko dorozumí, neboť dialekty jsou více než jen odlišný přízvuk. Tento názor má alespoň něco pravdy. Dialekty mají hluboké kulturní kořeny a často odrážejí zeměpisné rozdíly, které nezohledňují moderní hranice. Ale kromě výrazných výjimek, jako je bavorština nebo dolní němčina, je většina německých dialektů srozumitelná napříč zemí a obsahuje společné kořeny, které dovolují použití názvu „němčina“ pro všechny varianty.
Co je to dialekt?
Pro krátké připomenutí. Základní rozdíl mezi dialektem a jazykem je ten, že dialekt je regionální varianta jazyka, která je převážně přenášená ústně, mluví jím menší počet lidí a má hluboké kulturní kořeny. Na rozdíl od toho, jazyk vychází z nejvíce používaného nářečí na daném území, je oficiální a mluví se s ním na úřadech a píší se ním všechny dokumenty. Podrobnější rozdíly a podobnosti naleznete v našem článku o jazyce a dialektu zde.
Proč máme dialekty?
Nářečí, nebo-li dialekty, jsou nevyhnutelným výsledkem jazykového vývoje. Když lidé žijí v různých regionech, jazyk se přizpůsobuje místním podmínkám a kulturám, což vede k vzniku odlišných variant. V jistém smyslu představuje nářečí rané stádium vývoje nového jazyka.
Němčina, která pochází z germánského jazykového stromu (a ještě dále z indoevropského), je výsledkem dlouhého míšení různých germánských jazyků. Během staletí se němčina vyvíjela pod vlivem dalších jazyků, jako je nizozemština, angličtina a fríština. Historicky se zrod němčiny datuje zhruba kolem roku 500 n. l. Rozdíly mezi německými dialekty se pak často projevují ve vývoji souhlásek a dalších jazykových znaků, které se vyvinuly z původního společného jazykového základu.
Jaké jsou tedy hlavní rozdíly v německých dialektech?
- Hochdeutsch (vysoká němčina) je obvykle považována za „nejčistší“ němčinu. To znamená, že každý, kdo mluví německy, by byl schopen porozumět tomuto dialektu. Je to obecný typ němčiny, který uslyšíte ve veřejnoprávní televizi, celostátním rozhlase, v celostátní politice atd.
- Friesisch (fríština) je jazyk germánských kmenů ze Severního moře a zachovala se v několika formách v různých částech Evropy. Severofríštinou se mluví u dánských hranic, západofríštinou za nizozemskými hranicemi, a východofríštinou severně od Brém. Tento jazyk je fascinujícím příkladem toho, jak se jazyky vyvíjejí nezávisle na politických hranicích. Zajímavost: ve fríštině slovo „Wetter“ znamená vodu, nikoli počasí, což ukazuje na její jedinečný jazykový vývoj.
- Příklad ve Fríštině: “Moarn. Hoe giet it mei dy?” (Dobré ráno, jak se máte?)
- Niederdeutsch/Plattdeutsch (dolnoněmčina) je relativně blízká fríštině, avšak její kořeny sahají až ke kontinentálním kmenům. Slova „Platt“ a „Nieder“ v němčině znamenají plochý a nízký, což odkazuje na geografické charakteristiky této oblasti, stejně jako slovo „Netherlands“ – nížina, kde se hovoří nizozemsky. Tato podobnost se také odráží ve slově „Deutsch“. Niederdeutsch se mluví od nizozemských hranic na východ a zahrnuje varianty jako severní dolnosaská, vestfálská nebo braniborská. V této oblasti je významným prvkem voda, která se nazývá „Water“ namísto „Wasser“ jako v němčině. Existuje zde zjevná příbuznost s anglickým slovem, ale výslovnost je stejná jako v německém slově „Wasser“ s „t“ místo „s“.
- Příklad: „Nähm dat man nich för ungood!“ (omluvte mě).
- Mitteldeutsch (středoněmčina). Střední němčina se používá ve středním Německu. Ale nejen zde. Lëtzebuergisch je středoněmecký dialekt, kterým se mluví v Lucembursku.
- Schwäbisch (Švábská němčina). Regionální rozmanitost v jednom dialektu. Švábská němčina, bohatá na různé subdialekty, se liší v jednotlivých regionech, a to i ve způsobu tvoření minulého příčestí slova „sein“ (být), které může být buď „gwäa“ nebo „gsei“. Skupina „gsei“ má blíže k jiným alemanským dialektům, jako je švýcarská němčina, a zahrnuje jihovýchodní, západní a střední švábštinu. Podunajští Švábové, kteří žijí v Maďarsku, Rumunsku a bývalé Jugoslávii, mluví různými verzemi švábštiny, známými jako Schwowisch. Některé z těchto dialektů se blíží původní švábské němčině, zatímco jiné obsahují prvky bavorského, palatinského a hesenského nářečí, což odráží jejich historické a geografické vlivy.
- Příklad: “D’Hausle isch so hübsch mit dem Blüemle im Gärtle.” (Ten dům je tak krásný s těmi malými kytkami v zahradě.)
- Sächsisch (hornosaský dialekt). Sasové, západogermánský kmen, obývali severozápadní část dnešního Německa a východní část Nizozemska. Přestože se název přenesl na území Saska, jazyk se nezměnil. Hornosasština, která byla původním jazykem Sasů, bohužel již dnes neexistuje. Nejméně populární německý dialekt, který pochází z bývalého východního Německa a je charakterizován temnými hrdelními zvuky, je ve skutečnosti pouze místní variantou standardní němčiny, jejíž historický základ skutečně spočíval v saském jazyce.
- Příklad: “Guten Tach. Wie isset?” (Dobrý den, jak se máte?)
- Berlinerisch (Berlínský dialek). Berlínský dialekt se vyznačuje specifickými jazykovými rysy, které se pomalu vytrácejí, jak se město mění. Například v berlínštině se mění „s“ na „t“ (např. „was“ se stává „wat“), a „g“ se nahrazuje „j“ (např. „gut“ se stává „jut“). Dalším rysem je neformální registr, kdy se často vynechávají písmena a koncové slabiky. Tyto vlastnosti dávají berlínštině její charakteristický tón.
- Příklad: „Du Alta! Eyh, jeh ma nich uff’n Keks!“ (Hej ty! Neotravuj mě, nech mě na pokoji!)
- Bayrisch (bavorský dialekt). Bavorský dialekt je výrazně odlišný od standardní němčiny a cizinci často mají problém mu rozumět. Tento dialekt, ovlivněný geografickou izolovaností a směsí románských a germánských slov, má své unikátní rysy, například hrdelní výslovnost hlásky „r“, podobnou francouzskému „r“. Bavorský přízvuk je známý pro svou měkkost a specifické zvukové vlastnosti.
- Příklad: „Servus. Via ged’s eana?“ (Dobrý den. Jak se máte?)
- Österreichisch a Swiitzerdütsch (rakouská a švýcarská němčina). Rakouská a švýcarská němčina jsou podobné standardní němčině, ale mají své vlastní dialekty, které mohou být obtížné pro ty, kteří nejsou obeznámeni s místními variantami. Rakouská němčina je blízká bavorskému dialektu, zatímco švýcarská němčina (Schwiitzerdütsch) se od standardní němčiny výrazně liší.
- Příklad (rakousky): „Servus, grüß dich, wie geht’s dir?“ (Ahoj, jak se máš?)
- Příklad (švýcarsky): „Wie gaats Dir?“ (Jak se máš?); „Mir gaats guet, danke. Und dir?“ (Daří se mi dobře, děkuji. A ty?)
Kterou němčinu se tedy mám učit?
Pokud začínáte s učením němčiny, zaměření na standardní němčinu (Standarddeutsch) je skvělou volbou. Většina mluvčích dialektů rozumí i standardní formě, takže budete schopni efektivně komunikovat. Standardní němčina je také dominantní ve většině médií, což vám poskytne spoustu zdrojů pro studium.
Je pravda, že porozumět různým přízvukům a dialektům může být náročné, i pro rodilé mluvčí. Avšak, důležité je nenechat se odradit odlišnostmi. Vězte, že každý dialekt má své místo a žádný není lepší nebo horší než jiný. I když se soustředíte na standardní němčinu, časem můžete získat schopnost rozumět i jiným nářečím. Začněte tedy s učením základních frází a otázek, jako je „Jak se máte?“, a brzy zjistíte, že se dokážete domluvit s lidmi v různých regionech.
Co je to dialekt a jak se liší od jazyka se dočtete v článku zde.
Zdroj: www.blog.lingoda.com