Mnohojazyčnost. To je jeden ze základních stavebních kamenů fungování Evropské unie. Jak tato koncepce v praxi vypadá? Kdo napomáhá jejímu fungování? A kolik daňové poplatníky stojí možnost mít veškeré úřední dokumenty přístupné v mateřském jazyce?
Rozšiřování EU – a co jazyky?
Evropská unie za svou více jak padesátiletou historii zažila šest rozšíření. Počet úředních jazyků se vlivem postupných rozšíření z pouhých čtyř rozrostl na 23 jazyků. Díky tomu zde nastala situace, kdy jsou politici a úředníci v EU konfrontováni (matematicky vyjádřeno) s 506 možnými jazykovými kombinacemi. Aby jednotlivá jednání probíhala bez obtíží, které jazykové bariéry přinášejí, daly evropské instituce vzniknout početnému zástupu jazykových tlumočníků a překladatelů.
Jazykové služby v institucích a orgánech Evropské unie mají za úkol podporovat a upevňovat mnohojazyčnost v unii a pomáhat tak přiblížit politiku EU jejím občanům. Zatímco práce tlumočníků funguje hlavně dovnitř institucí, překladatelská práce umožňuje Evropské unii splnit její právní závazky, pokud jde o komunikaci s veřejností. Samozřejmou podmínkou je, že se tento mnohojazyčný systém musí opírat o profesionální lingvisty a odborníky ve svém oboru.
Historické ohlédnutí
Od počátku evropské integrace (1951) až po první rozšíření (1973) byla jediným úředním jazykem sjednocující se Evropy francouzština. Francie si primát svého národního jazyka přísně střežila a při jednání o rozšíření Evropského společenství o Velkou Británii, Irsko a Dánsko na počátku sedmdesátých let si vymínila ujištění, že Velká Británie nebude vyžadovat používání angličtiny jako dalšího úředního jazyka. Britové po svém vstupu slib dodrželi, menší státy ale zareagovaly odlišně a začaly při jednání používat angličtinu.
Ke “vzpouře” proti výlučnému používání francouzštiny se přidala Itálie, jejíž delegát dostal pokyn používat při jednání italštinu. I když by se zřejmě všechny tehdejší státy spokojily se zavedením dvou úředních jazyků (francouzštiny a angličtiny), jednání o jazykovém režimu nakonec vyústila v rovnocenné používání jazyků všech členských států.
Tlumočníci
Překlad a tlumočení se často zaměňují. Překladatel pracuje s psaným textem, zatímco tlumočník pracuje s mluveným projevem. Tlumočení je ústní převod sdělení z jednoho jazyka do druhého. Tlumočník přitom tlumočí nejen mezi jazyky, ale i mezi kulturami. Nejde totiž jen o otrocký převod jednotlivých termínů. Tlumočník používá slova nebo slovní spojení s odlišným významem tak, aby zachoval původní význam sdělení.
Evropské instituce, tedy především Rada, Parlament, Komise a Soudní dvůr, potřebují téměř každý den svého fungování desítky tlumočníků pro každý pracovní jazyk. Základ tvoří tlumočníci na zaměstnanecký poměr, většinu pak jejich kolegové na volné noze. Ti se najímají především podle jazykové kombinace, kterou ovládají. K nejpoužívanějším jazykům patří angličtina, němčina a francouzština. V institucích se tlumočí téměř výhradně do mateřštiny. Výjimkou jsou méně rozšířené jazyky (mezi nimi i čeština), z nichž tlumočníci také tlumočí do cizí řeči, kterou ovládají na úrovni blízké úrovni rodilého mluvčího.
Překladatelé
Překladatelé mají v EU nezastupitelné místo. V případě překladů by bylo teoreticky možné využít počítačového programu podle překladů již dříve uložených do jeho paměti. Nicméně i zde je třeba lidský prvek. Překladatel totiž musí vzít v úvahu kontext, strukturu, gramatická pravidla, styl a potenciální dvojsmyslnost vyplývající z použití synonym a slovních hříček. Musí ověřit, zda se nabízený ekvivalent hodí i v daném případě a sladit celý text dohromady.
V Evropském domě se obvykle překládá přímo, jazyková oddělení však nejsou schopna pokrýt všechny možné jazykové kombinace. Proto bylo zaveden systém „pilotních“ jazyků, který je možné popsat takto: pokud jazykové oddělení nemůže přeložit daný dokument ze zdrojového jazyka, použije překlad do jednoho ze zprostředkujících jazyků (angličtiny, francouzštiny nebo němčiny).
Překladatelská služba je rozdělena na jazyková oddělení, překladatelé se částečně specializují na určité politické nebo odborné oblasti. Překladatelé úzce spolupracují s právníky-lingvisty, kteří jsou součástí právní služby Evropské rady. Úkolem těchto odborníků je uzpůsobit konečné znění právních textů tak, aby bylo po jazykové i právnické stránce bezchybné.
V evropských institucích se překládají právní předpisy, politické a administrativní dokumenty, které jsou složité a velice úřední, co se týče formy a obsahu. U takových překladů je nezbytné opakování týchž termínů a přísné dodržování formální úpravy a stylistických pravidel. K tomuto účelu slouží různé elektronické nástroje (např. software pro překladatele), které překlad usnadňují.
Struktura tlumočnické a překladatelské obce
Tlumočníci a překladatelé pracují na všech úrovních Evropského domu: překladatelské a tlumočnické útvary existují v rámci Evropské komise, Soudního dvora, Evropského parlamentu, Rady, Účetního dvora, Evropského hospodářského a sociálního výboru a Výboru regionů, přičemž Rada, Účetní dvůr, Evropský hospodářský a sociální výbor a Výbor regionů mají pouze překladatelský útvar.
V institucích EU působí téměř 200 českých překladatelů a 15 tlumočníků (plus asi 70 jich působí externě). Součástí Evropské komise je Generální ředitelství pro překlady, které sídlí v Lucemburku a Bruselu, a Generální ředitelství pro tlumočení, které má své sílo v Bruselu. Perličkou je, že řízení českého tlumočnického oddělení bylo svěřeno Britovi Rodericku Jonesovi.
Denně musí tlumočnický útvar Evropské komise a Rady ministrů zajistit tlumočení pro přibližně 60 jednotlivých zasedání v Bruselu nebo na jiných místech v EU. Na každém zasedání orgánů EU v současnosti překládá 69 tlumočníků, tři pro každý jazyk.
Jak se stát jedním z nich
Připadá vám obec evropských tlumočníků a překladatelů jako uzavřená obec, do kterého se není možné dostat? Není tomu tak docela pravda.
Vzhledem k vícejazyčnému pracovnímu prostředí může Evropská unie nabídnout řadu pracovních příležitostí tlumočníkům a překladatelům. Obecně je kromě mateřštiny požadována znalost alespoň dvou jazyků Evropské unie, ideální je samozřejmě alespoň pasivní znalost dalších jazyků.
Nezbytným předpokladem pro tlumočnickou či překladatelskou práci je patřičné vzdělání. Je třeba mít vystudovaný obor překladatelství, tlumočnictví nebo jakoukoli jinou vysokou školu, a potom absolvovat speciální kurz tlumočení Euromasters, který pořádá Ústav translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze vždy jednou za dva roky.
Je to roční placený kurz, ovšem většina studentů je schopna financovat své studium prostřednictvím stipendia Evropské komise. Další možností je mít jakoukoli vysokou školu a dlouhodobou tlumočnickou praxi, kterou je třeba prokázat. Ale hlavní vstupenkou do tlumočení pro EU, nutnou pro všechny bez ohledu na kvalifikaci či zkušenosti, jsou náročné testy Komise a Parlamentu, které se konají několikrát za rok.
Náročnost testů, kterými je schopno projít jen malé procento uchazečů, vyvažuje fakt, že práce překladatele a zejména pak tlumočníka je velmi dobře placená. Začínající tlumočník má nástupní plat 3800 eur měsíčně, tedy asi 106 tisíc korun.
I přes vysoké platové ohodnocení tlumočníků a překladatelů představují roční náklady na překlady a tlumočení přibližně 1 % rozpočtu EU, tj. o něco málo přes 2 eura na každého občana. Fungování mnohojazyčné EU něco stojí. Tato cena je však v porovnání s výsledky relativně nízká.
Návrhy na omezení počtu tlumočníků
Přes nevysoké náklady na provoz překladatelských a tlumočnických oddělení existují úvahy o jejich omezení a ušetření financí evropského rozpočtu. Jak lze dané obce reformovat, aby došlo k omezení počtu osob, ale současně se podařilo udržet funkčnost Unie a zachovat rozmanitost evropských jazyků? Dosud se vyvinulo více náznaků řešení.
Například jednojazyčný model uvažuje o angličtině jako jediném úředním a pracovním jazyce EU. Proti vyšší efektivnosti každodenní činnosti a snížení nákladů zde stojí jazyková a kulturní rozmanitost Evropy. Je nepravděpodobné, že se budou moci členské státy dohodnout na jednom jediném jazyce.
V případě jednoduchého trojjazyčného modelu jsou angličtina, němčina a francouzština považovány za úřední a pracovní jazyky. Ale i zde stojí efektivnost a funkčnost až příliš v popředí.
Třetí diskutovaný model navrhuje stanovit angličtinu, němčinu a francouzštinu úředními jazyky, ve kterých jsou vypracovány veškeré právně závazné právní akty a jiné úkony EU. Pracovním jazykem, tedy jazykem, kterým interně komunikují orgány EU, má být angličtina. Pro komunikaci orgánů Unie se všemi členskými státy a svými občany se ale musí používat 23 úředních jazyků EU.
Jestli je možné tento model prosadit je nejisté. Byť je v otázce jazykové rozrůzněnosti citlivější, nezdá se pravděpodobné, že by všechny státy byly ochotny ustoupit ze svých pozic a propustit velkou část svých překladatelů. Národní hrdost je stále ještě silným protiargumentem.
Zdroje
Generální ředitelství pro překlad
Generální ředitelství pro tlumočení
Euroskop
Řeč pro Evropu