Na předchozí články o studiu v Portugalsku a v Rusku navazujeme zkušenostmi českého studenta z ročního pobytu v jiné, ještě o trochu exotičtější zemi. Tentokrát se dozvíte o Číně – "kolébce vzdělanosti, kde výkřikem techniky je meotar".
Celý můj pobyt v daleké Číně začal nevinným emailem z našeho zahraničního oddělení (ČZU Praha), ve kterém byla nabízena možnost stipendijního pobytu v Číně v délce jednoho roku. Podle pořekadla "Líná huba-holé neštěstí!" jsem si řekl, že rozhodně nic nezkazím tím, že se přihlásím a eventuálně se dozvím víc.
Po několika následujících mailech a pohovorech (týkajících se hlavně organizačních záležitostí) jsem byl vyzván, abych vypracoval CV v angličtině, motivační dopis a dostavil se na MŠMST, kde proběhlo již více méně formální, výběrové řízení.
Studijní obor podobný mému zde v Čechách
Následně nabraly události velmi rychlý spád. Měl jsem si vybrat ze škol, které v Číně nabízejí anglický program tak, aby její nabídka co nejlépe odpovídala mým požadavkům technika. Jako nejlepší se mi nakonec zdála Zhejiang University Hangzhou, která na svých stránkách tvrdila, že její master program je možno absolvovat celý v anglickém jazyce, dokonce zde mají i program, jehož podobu máme na naší fakultě. Již jsem neváhal ani chvilku a začal pracovat na tom, abych byl umístěn právě sem.
Test HIV – podmínka udělení víza
Pro to, aby bylo možno se tohoto programu zúčastnit, bylo třeba podstoupit neuvěřitelné martirium týkající se všech možných a nemožných dokladů vyžadovaných čínskou stranou. Namátkou vybírám ověřený překlad diplomu o nejvyšším dosaženém vzdělání (pro univerzitu), zdravotní prohlídka spojená s testem na HIV autorizovanou laboratoří (žádost o vízum) a další. Vše bylo nutno mít ve 4 exemplářích. Vyřizování dokladů pro Sokrates Erasmus mi proti tomu připadlo jako objednání pizzy po telefonu. Nakonec ale všechno dobře dopadlo a já mohl koncem srpna vyrazit směrem Hangzhou.
Je třeba podotknout, že jsem nikdy neměl zájem o studium čínského jazyka, nevěděl jsem nic o tom, jak se v Číně žije, nic z praktického života, ale spoléhal jsem se na to, že to nějak dopadne, popřípadě, že se nějak dohodneme. Pominu všechna malá dobrodružství, která jsem zažil, rád bych Vám sdělil hlavní dojmy.
Kde jsou ty milióny Číňanů hovořících anglicky?
Rozhodně v Číně neplatí (to naše, skoro až okřídlené) "Co je psáno, je dáno". A tak jsem zjistil, že přes tvrzení, že se v Číně momentálně učí 470 miliónů lidí anglicky, se mi zatím nepodařilo na nějaké narazit. Všichni zaměstnanci, až na výjimky (nebojím se napsat, že 1 z tisíce) nemluví jinak než čínsky. To je opravdu veselé, když vám hlavní vedoucí koleje dá podepsat něco v čínštině a vyinkasuje 300RMB jako zálohu přesto, že ubytování je plně hrazeno programem. Dodnes nevím, co jsem vlastně podepsal. Nebo je docela zábavné požádat o pomoc naši koordinátorku pro kolej zahraničních studentů, jejíž angličtina se omezuje na pozdravy. V okamžiku, kdy něco potřebujete, neumí ani ty pozdravy.
Tímto přístupem je Čína mezi místními zahraničními studenty proslulá. I když je oslovený čínský občan schopen mluvit anglicky, první větou vám hned oznámí, že je jeho angličtina je "very poor" a že "do not understand you", obvykle se také dozvíte "…so sorry…" – tím rozhovor většinou končí. Existují samozřejmě i výjimky mezi studenty i profesory, z nichž jsou někteří schopni mluvit velmi dobrou angličtinou, popřípadě němčinou a dokonce i španělštinou. S tolik oslavovanou ruštinou jsem se zatím nesetkal. Ale nebojím se napsat, že výjimky potvrzují pravidlo.
Nízká úroveň náročnosti studia
Při všech hovorech s koordinátorem jsem se dozvídal, že místní universita je nejlepší ze všech, stejně mi tuto skutečnost potvrzoval i můj budoucí profesor, proto pro mne bylo velkým zklamáním zjištění skutečné úrovně a stavu. Pravda, neznám měřítko použité pro označení "mezi čtyřmi nejlepšími", ale porovnám-li vybavení učeben a poslucháren počítači a vizualizační technikou, vybavení laboratoří počítači a aparaturou pro provádění pokusů se základním vybavením na našich školách, dovolím si říct, že rozdíl, který je mezi námi a zdejší universitou, je propastný v náš prospěch. Technologické vybavení učeben je srovnatelné s učebnami na našich starších základních školách. Výkřikem techniky v těchto učebnách je cosi podobného meotaru. Nechci se příliš dotknout čínské strany, ale pokusy prováděné na naší katedře jsou na úrovni učiva základní, maximálně střední školy v ČR.
Styl práce je také rozdílný. Nefunguje zde pro nás zaběhlý systém pracovního týdne, ale v podstatě se pracuje nepřetržitě. To znamená, že se klidně může stát, že váš profesor svolá setkání na 22. hodinu v neděli večer. Tento způsob ale platí i pro banky či pošty, zkrátka nečekejte a nepočítejte s volnem. Pokud si ho sami neuděláte, budete do školy či laboratoře chodit každý den od pondělí do neděle. Čas zde vůbec nehraje roli. Pokud očekáváte, že je všechno "in-time", těžce narazíte. Zdržení do půlhodiny se ani neobtěžují oznámit. U nás tolik obvyklý a již zavedený způsob komunikace pomocí elektronické pošty zde sice funguje, ale neočekávejte, že na vaši otázku, či zaslanou práci, dostanete odpověď.
Cizinci platí více
Pokud chcete fungovat, musíte mít mobil. Pokud ho nemáte, nemůžete být v kontaktu. Cena volání, použijete-li některý z výhodných tarifů pro studenty, je takřka nulová. Fungují zde T-mobile a Eurotel, volat se ale vyplatí pomocí předplacených telefonních karet operátora pevné sítě, kdy minuta hovoru do ČR vyjde na 2 Kč. Telefonní karta v ceně 100 RMB se běžně prodává v ceně okolo 27 RMB, spousta cizinců to ovšem neví, a tak zaplatí plnou částku. Mohli bychom to nazvat "příplatkem za barvu kůže". S podobnou slevou se dají nakupovat i známky, letenky a další věci.
Je libo kuřecí pařáty? Lahůdka!
Stravování v Číně je jedna velká legrace, která začíná už výběrem jídla. Málokde narazíte na menu v angličtině, vyjímkou jsou Mc Donald a KFC, a tak nezbývá než systém pokus-omyl, kdy se vám ovšem může stát, že se na stole objeví (stejně jako mně poprvé) kuřecí pařátky. Je ale pravda, že jsou velmi dobré. Asi není špatné pořídit si základní příručku turisty, kde jsou základní věci napsány, tím se zcela jistě vyhnete spoustě problémů.
Smlouvat, smlouvat, smlouvat
Číňané jsou velmi milí, přátelští a zvědaví lidé. Jsou to také velmi dobří obchodníci, kteří vědí, že máme peníze. A tak je třeba smlouvat, popřípadě trvat na ceně, o které víme, že za ní někdo před námi nakoupil. Pro mne bylo obrovským rozčarováním, kdy jsem v Pekingu kupoval vodu ve stánku a slečna Číňanka přede mnou platila 1 RMB. Po mně už chtěl prodavač 5 RMB. Vodu jsem mu s klidem vrátil. Všechno zboží, které vidíte, koupíte v podstatě kdekoliv, není třeba kupovat hned u prvního obchodu, který potkáte. A pokud nakupujete na trhu, mojí zásadou je, že trvám na 20% původní ceny. Je třeba občas odejít, ale většinou se na pětinové ceně dohodnete.
Ceny veškerého zboží jsou v porovnání s našimi často směšné, ovšem nepodléhejte triku s cenou za jednotky kilogramu, i přesto je vše zhruba za pětinovou až třetinovou cenu. A tak si v klidu vystačíte s 500 RMB měsíčně na jídlo, ubytování se dá pořídit ve stejné výši, pokud oželíte komfort, na který jsme zvyklí z našich kolejí.
Odpadky pod sedadly ve vlaku
Velmi důležitou položkou je v Číně jistě cestování. Lze létat, pokud jste vybavení dostatečným finančním obnosem, ale já raději volím vlak, i když jsou zde jistá úskalí, která je třeba překonat. Opět je třeba se připravit na to, že Číňané jsou nejenom strašně milí, ale i velmi hluční, neohleduplní a nečistotní. Vlak, letadlo, autobus, taxík, to jsou místa, kde se dá konzumovat potrava, to znamená, že se odpadky neuklízí, ale odhazují pod sedadlo, na zem, kamkoliv. Je to nezvyklé a poměrně frustrující, stejně jako zvukové projevy Číňanů. Byl jsem připraven na to, že plivají kdekoliv, srkají, mlaskají, mluví s plnou pusou, telefonují při jídle a hlasitě křičí. Skutečnost je však podstatně horší. Zkrátka, evropský standard etikety zde najdete velmi těžko.
Nejisté sociální jistoty
Jako cizinec se setkávám s pojmem kulturní rozdíl. Nazval bych ho spíš sociálním rozdílem, který se projevuje v rozdílném pohledu státu na osobnost člověka jako jednotlivce. Jsme zvyklí, že nás náš stát opečovává téměř jako vlastní děti. Od útlého věku jsme pod ochranou zdravotního pojištění, jistoty školní docházky, zkrátka všech základních věcí, které považujeme za naprostou samozřejmost. Na tento přístup státu v Číně nelze spoléhat. Většina služeb je placená a v okamžiku, kdy nemáte dostatečné finanční prostředky, se vám byť životně důležité služby nedostane.
Zdraví mne usmívající se Číňané
Celkově se dá říci, že velmi těžce nalézám věci společné pro obě naše země, rozdíly jsou obrovské. Samozřejmě, málokdo zde vůbec ví o existenci naší republiky, občas se dohodneme, že znají Smetanu, Tatru, ČKD, Nedvěda a Baroše, tím zhruba povědomost o naší zemi končí. Setkávám se občas s údivem, že vůbec může existovat tak malá zemička. Nesetkal jsem se s projevy rasismu nebo nějaké nenávisti. Často se mi stává, že mne na ulici zdraví usmívající se Číňané. Je ale pravda, že Hangzhou je považováno za jedno z nejkrásnějších a nebezpečnějších čínských měst s jednou z nejrozvinutějších infrastruktur.
Zkrátka, dá se říci, že se v Číně necítím jako cizinec, ale jako host. A to je pro mne hlavní a nejdůležitější pocit, který si z Číny odvezu. Nedělá mi problém chápat celkovou rozdílnost našich kultur a jsem opravdu šťastný, že zde mohu být. A tak, pokud budete mít možnost vyrazit do Číny, připravte se na spoustu lidí, zážitků, krásných míst, šoků, zvláštností, ale určitě si to užijete.
Článek v plném znění naleznete na http://academica.centrum.cz
Chcete se s našimi čtenáři také podělit o zajímavé zkušenosti ze zahraničí? Napište nám na adresu: redakce@jazyky.com
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady angličtina, překlady italština, překlady do němčiny a překlad do ruštiny.