V současnosti je pořadí písmen v evropských abecedách, konkrétně v řecké alfabetě, latince a azbuce víceméně nahodilé. Hlásky se dělí na samohlásky, souhlásky a ty se dále dají rozdělit do skupin, naskýtá se tak přirozené pořadí písmen v abecedě, mají-li písmena stejná pořadí v hláskových abecedách, mohou se lépe porovnávat a jsou též lépe naučitelná. Tento princip lze aplikovat i na slabičné abecedy (např. japonská hiragana a katakana).
Druhy abeced
Na světě je celá řada abeced, alfabety jsou často slabičné, nejčastěji užívány jsou však hláskové a to především latinka, popř. azbuka. Řecká alfabeta, latinka a azbuka mají základ ve fénické abecedě. Fénická abeceda byla zdokonalena, hlavně Řeky, o některé samohlásky a znaky. Leváci mohli ovlivnit abecedy psané zprava doleva a to především semitské abecedy příbuzných jazyků židovského a arabštiny.
Nejčastější pořadí abeced je takové, kterak se písmena nahodile psala od dávnověku, tedy samohlásky a souhlásky v různém pořadí za sebou. Veškeré hlásky, které je schopen člověk vyslovit, jsou zobrazeny v IPA (International Phonetic Alphabet – Mezinárodní fonetická abeceda).
Abecedy se dají seřadit takto. Na prvém místě samohlásky, je jich méně než souhlásek, znějí samostatně a mají v mluvené řeči větší váhu. Samohlásky se rozdělují dle místa vzniku v mluvidlech v Hellvagově trojúhelníku. Přirozeně následují souhlásky, je jich více než samohlásek, znějí jen se samohláskami a jsou většinou v páru, to jest souhlásky neznělé a znělé. Jen některé souhlásky neznělé mají znělý protipól, jsou v páru. Všechny znělé mají však neznělý ekvivalent. Součástí abeced jsou i ostatní znaky pro zápis více hlásek, jako např. q, x; ty lze též podle stejného principu řadit na konci abecedy jako „kv“, „ks“. Naskýtá se tak přirozené pořadí písmen v abecedě, mají-li písmena stejná pořadí v hláskových abecedách (hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky), mohou se lépe porovnávat a jsou též lépe naučitelná. A to i přes to, že národní abecedy neobsahují stejný počet písmen. Tento princip lze aplikovat i na slabičné abecedy (např. japonská hiragana a katakana) apod. V řazených slovech dle těchto abeced se za sebou ocitnou homonyma, kterak například: vir/vír/víra/výr, vít/Vít(ek)/výt, sírový/syrový/sýrový, správa/zprava/zpráva atd.
Pořadí písmen v abecedách, a dle ní řazených slov, je pak takovéto (zjednodušeno):
Latinka
I i, Í í, Y y, Ý ý, E e, É é, A a, Á á, O o, Ó ó, U u, Ú ú ů, M m, N n, Ň ň, Ṅ ṅ, R r, Ř ř, Ṙ ṙ, L l, Ĺ ĺ, Ľ ľ, Ŀ ŀ, J j, P p, B b, T t, D d, Ť ť, Ď ď, Ṫ ṫ, Ḋ ḋ, K k, G g, C c, Dz dz, Č č, Dž dž, Ċ ċ, Ġ ġ, F f, V v, W w, S s, Z z, Š š, Ž ž, Ṡ ṡ, Ż ż, Ř ř, Ṙ ṙ, Ch ch (Ȟ ȟ), Ḣ ḣ, H h, Ě ě, Ę ę, Ą ą, Q q, X x.
Řecká alfabeta:
Ι ι, Υ υ, Ε ε, Η η, Α α, Ο ο, Ω ω, Μ μ, Ν ν, Ρ ρ, Λ λ, Π π, Β β, Τ τ, Δ δ, Θ θ, Κ κ, Γ γ, Ζ ζ, Φ φ, Σ σ, Χ χ, Ψ ψ, Ξ ξ.
Ruská azbuka:
Ь ь, Ъ ъ, И и, Ы ы, Э э, А а, О о, У у, М м, Н н, Р р, Л л, Й й, П п, Б б, Т т, Д д, К к, Г г, Ц ц, Ч ч, Ф ф, В в, С с, З з, Ш ш, Ж ж, Х х, Е е, Я я, Ё ё, Ю ю, Щ щ, Ь ь, Ъ ъ.
Anglická abeceda:
I i, (Ee ee), Y y, E e, A a, (Æ æ), O o, U u, (Oo oo), M m, N n, R r, L l, J j, P p, B b, T t, D d, Th th, (Dh dh), K k, G g, C c, Ch ch, F f, V v, W w, S s, Z z, Sh sh, (Zh zh), (Kh kh), H h, Q q, X x.
Německá abeceda:
I i, Y y, Ü ü, E e, Ë ë, A a, Ä ä, Ö ö, O o, U u, M m, N n, R r, L l, J j, P p, B b, T t, D d, K k, G g, C c, Z z, Tsch tsch, Dsch dsch, F f, V v, W w, S s, ß β, Sch sch, Ch ch, H h, Q q, X x.
Esperanta alfabeto:
I i, (Y y), E e, A a, O o, U u ŭ, M m, N n, R r, L l, J j, P p, B b, T t, D d, K k, G g, C c, (Dz dz), Ĉ ĉ, Ĝ ĝ, F f, V v, (W w), S s, Z z, Ŝ ŝ, Ĵ ĵ, Ĥ ĥ, H h, (Q q), (X x).
Arabská abeceda
Arménská abeceda
Hebrejska abeceda
Počet písmen v různých abecedách
Řečtina má 24 písmen, angličtina má 26 písmen, esperanto 28, němčina 31, ruština 33, čeština 44 (se spřežkou „Ch“ – čteno ale: [ȟ] a „ů“ – čteno ale: [ú]) …, a to písmena velká, malá a velká psací a malá psací (tj. 4×)…
Další informace ohledně abecedy naleznete zde.
Zdroje:
ČERMÁK, František. Jazyk a jazykověda: přehled a slovníky. Vyd. 3., dopl. Praha: Karolinum, 2001. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 978-80-246-0154-0.
ČERNÝ, Jiří a Jan HOLEŠ. Sémiotika. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-832-5.
ČERNÝ, Jiří. Dějiny lingvistiky. Olomouc: Votobia, 1996. ISBN 80-85885-96-4.
ČERNÝ, Jiří. Úvod do studia jazyka. Olomouc: Rubico, 1998. ISBN 80-85839-24-5.
Autor: Ing. Martin Dokoupil
Narozen 24.04.1975 v Prostějově
Žil ve Vrbátkách u Olomouce. Zdárně ukončil magisterské studium na Mendelově univerzitě Brno na Zahradní fakultě Lednice na Moravě.
Nejprve pracoval jako zástupce vedoucího na Výstavišti Flóra Olomouc, později na Městském úřadu Prostějov na Odboru životního prostředí a v ZAHRADě Olomouc v Zahraničním obchodě.
Nyní je zaměstnán v oboru digitalizace, ale stále publikuje články ze svého oboru v časopisech jako Vesmír a Zahrádkář, ale i mimo obor v novinách, MENSA, Spirit, Phenomena Española, na internetu, časopisech apod. Je autorem různých jazykovědných hříček, které mají mnohdy i praktické využití v lingvistice, interslavic (medžuslovanština), esperantu aj. Praktické využití pro řazení abeced je pro program klávesník 2.X, který přepisuje latinku a jiné abecedy tam a zpět dle volby. Stále však má nové nápady a zlepšováky v lingvistice a svém oboru.
K jeho zálibám patří nejen netradiční jazykověda, ale i zahradnictví, ovocnictví, citrusy, bonsaje, sbírání zkamenělin apod. Žije s rodinnou v Těšíně v Česku.
Kontakt: M.Dokoupil@email.cz
Přílohy: Cases_Armenian Cases-Albanian-Greek
