Island je úžasná země plná protikladů, ke které můžete po osobním setkání jen obtížně zůstat neutrální – buďto si jí z celého srdce zamilujete a nebo jí budete z hloubi duše nenávidět. V závěrečném díle této mini série naleznete několik rad a tipů jak se v místní kultuře neztratit.
Jak zaplatit aneb zadarmo ani islandské kuře nehrabe
Na Islandu se neplatí penězi, ale platebními kartami – doslova všude i za párek v rohlíku nebo bleším trhu (i za párek v rohlíku na bleším trhu). Všechny české karty tam fungují, před odjezdem si však ověřte možnost plateb v cizině a výši limitu. Na menší platby není nutné ani zadat pin, ani nic podepisovat, což některé Čechy šokuje. Pokud nebudete pracovat, asi nebudete ani potřebovat místní účet.
Island není země, kam byste jezdili ušetřit. Ač stipendium, zvláště to od FM EHP/Norska může být štědré, určitě se hodí získat nějaké peníze z dalších (vlastních) zdrojů. Samozřejmě vhodným životní stylem náklady opravdu výrazně snížíte, avšak například na cestování se spoří jen obtížně. Práci na místě nyní naleznete hůře, avšak lze to.
K nakupování se nejlépe hodí řetězec Bónus [čteno Bounus] s ošklivým růžovým prasetem ve znaku, který se dnes stal téměř synonymem Islandu. Někteří kacíři by z prasete chtěli udělat novou státní vlajku.
Hvernig liđur þér?
Na Islandu se mluví islandsky, více o původu a stavbě tohoto jazyka se dozvíte v zajímavém samostatném článku Jazyk: Islandština. Prakticky všichni obyvatelé, ať už se jedná o uklízečku, úředníka nebo profesora, ovšem umí také anglicky. Není divu, většina pořadů v televizi je v angličtině s islandskými titulky a jazyk se děti učí již na základní škole. Jediný, kdo většinou neumí anglicky jsou polští gastarbaiteři, ale s těmi se můžete domluvit česky.
Jak se přesouvat z místa na místo
Studenti mají nárok na bezplatnou dopravu, pokud jsou zaregistrováni v Reykjavíku k trvalému pobytu delším než tři měsíce a mají Kennitalu (místní rodné číslo). Během mého pobytu však s vyřizováním nastal problém kvůli poruše systému a nakonec jsem si raději koupil tříměsíční jízdenku za plnou cenu (12 700 ISK, rok 2008), abych nemusel stále chodit ve větru a dešti. Dostatečně vytrvalí studenti však nakonec uspěli.
Jízdní řády jsou koncipovány trošku jiným systémem než u nás, ale po čase si člověk zvykne a docela snadno se dostane na místo určení. Za 200 ISK si můžete koupit knížečku se všemi reykjavíckými jízdními řády a přehlednou mapou.
Za cenu blízkou tříměsíční jízdence lze pořídit i jízdní kolo, avšak minimálně v zimních měsících je jízda na něm opravdu pouze pro značně otrlé a otužilé. Vítr dosahující 100 km/h fouká velice často a jen málo kdy není spojen s deštěm nebo sněhem. Na druhou strnu, pokud jste flexibilnější a přizpůsobíte svojí aktuální destinaci směru větru, snadno pojedete bez šlapání i do kopce. Nevím však, jak ve škole vysvětlíte, že zrovna foukal vítr na východ, a tak jste místo do školy jeli na výlet do Hveragerdi. V létě může být kolo velice příjemným a efektivním dopravním prostředkem, Reykjavík je totiž relativně placatý (ve srovnání např. s Prahou). Jízda na kolem kolem ostrova je docela populární, byť trošku delší, dovolenou.
Islanďané všude jezdí autem, na nákup, do školy, na plovárnu, zkrátka kamkoliv. Autobusem jezdí víceméně pouze děti a výměnní studenti, často se proto povezete sami.
Přes léto se lze dálkovým autobusem dostat na většinu míst Islandu, o linkách a jízdních řádek se můžete více dozvědět na stránkách www.bsi.is.
Zatracené počasí
Na Islandu se neobejdete bez pořádného funkčního oblečení. Goretex nebo jiné obdobné tkaniny jsou standardním oděvem, ve kterém není problém přijít na party, do školy nebo například za kanadskou velvyslankyní. Na rautu s islandským prezidentem jsem se nicméně za své zablácené trekové boty již poněkud styděl. Určitě investujte do dobrého oblečení vhodného do větru a deště. Zima na ostrově velká není, ale velmi často prší nebo sněží doslova vodorovně.
Oblečení si můžete koupit již u nás a nebo často výhodněji až na Islandu. Zde se totiž nejedná o prémiový produkt. Musíte se však poradit s někým místním a zjistit kde nakupují normální lidé. Butiky na hlavní třídě a v nákupních centrech jsou samozřejmě předražené. Tento postup je možný při příjezdu v srpnu, v lednu byste asi do nákupu umrzli.
Pokud plánujete vyrazit do přírody, měla by vás funkční tkanina pokrývat od palce na noze až po špičku nosu. Bez neprofučivé výbavy si neškrtnete, respektive vítr vás rozškrtá okamžitě. Na severu může být nula stupňů a déšť se sněhem i v srpnu.
Džíny se ukázaly jako naprosto nedostatečná vetchá slabotka, pokud pršelo a fičelo (málo kdy prší bez větru), člověk cítil kapky hnané větrem na kůži jako by šel nahý. Na škodu naopak nejsou klasické gumové holínky, Islanďanky obzvláště rády chodí do školy v růžových.
Mně se velice osvědčilo relativně tenké funkční (soft shell) oblečení doplněné vhodnými spodními vrstvami dle teploty. To v čem jsem na Islandu chodil do školy, jsem po návratu beze změn radostně využil při lyžování v chumelenici v Alpách.
Pro přiblížení skutečného stavu věcí doporučuji svůj článek Život v dešti. Islanďané jsou skutečně schopní prochlastat celou noc na dešti a kalužích. Stačí být jen správně oblečený.
Na počasí si nicméně časem zvyknete a v dobrém oblečení vám ani nebude nijak vadit. Pouze vás bude zas a znovu překvapovat svou kreativitou a naprostou neukázněností. O proti islandskému podzimnímu má české aprílové počasí naprosto vytříbený, stabilní, trvalý a předvídatelný charakter.
Pokud tu během dne čtyřikrát zaprší a občas zasvítí sluníčko, tak lze mluvit o relativně stabilním počasí. Pokud během jednoho dne napadne 5 cm sněhu, který za pár hodin roztaje, následně zaprší, zasvítí sluníčko a k večeru vše zamrzne, jste na Islandu. Zdejší meteorologové jsou schopni ráno předpovědět počasí na odpoledne, ovšem tím to hasne, na cokoliv delšího není spolehnutí.
Několik doporučení, která se nevešla jinam
Islandská specialita Brennvín (kmínovice, která dostane i otrlého Slováka do kolen) v DutyFree na letišti v Keflavíku stojí 800 ISK, zatímco ve státním obchodě účtují 2500 ISK, vyplatí se tedy nakoupit tam. Ovšem pozor, tašky z DutyFree působí na celníky jako červený fábor a lákají je k provedení kontroly dodržení limitů na bezcelní dovoz alkoholu. Proto se nákup na letišti vyplatí, jen pokud např. z důvodu váhy nemůžete kvótu vyčerpat dovozem z ČR.
Do vyhlášené Modré laguny je nezbytné s sebou vzít hydratační krém a po koupeli se velmi důkladně osprchovat a namazat, jinak se budete cítit divně.
Opravný termín závěrečných zkoušek bývá až po prázdninách, což může zahraničnímu studentovi výrazně zkomplikovat život. Proto je potřeba se řádně připravit a zkoušku udělat na poprvé.
Jak zkoušky, tak samotná výuka se mohou konat i v sobotu, případně nahodile. Počítejte s tím při plánování, příletů, odletů a návštěv. Rozvrh můžete mít výrazně jiný každý týden.
Přivezl jsem si s sebou českého průvodce Islandem (Rough Guide – s bílým kostelem a černou oblohou), ovšem přišel mi ve srovnání s cizími místy odfláknutý a hlavně zastaralý, proto pokud vládnete angličtinou, doporučuji vybrat z nabídky Lonely Planet.
Kupodivu se vyplatí brát a prohlížet všechny možné letáky v turistických kancelářích. Free Travel Guide (s reklamou) se ukázal praktičtější (a aktuálnější), než drahý německý průvodce, kterého jsem s sebou také měl.
Deštník si neberte, příliš vás neochrání a vítr jej poničí během pár dnů. Islanďané je nepoužívají, a proto se na ostrově ani běžně neprodávají.
Pokud vaše srdce láká krásná panenská příroda ostrova a optimistický flegmatismus jeho obyvatel, určitě neotálejte a vrhněte se na přípravy. Studium na Islandu pro vás bude jak velmi cennou zkušeností, tak neuvěřitelně krásným zážitkem.
První díl seriálu o Islandu – Island: unikátní studium v unikátní zemi
Druhý díl seriálu o Islandu – Jak se studuje na Islandu
Související odkazy
Blog Tomáše Kubeše
Deník Hančí a Barči
Jak studovat a pracovat na Islandu (lehce zastaralé)
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady do angličtiny, překlady němčiny, překlad do češtiny a překlady z francouzštiny.