Názvy dnů v týdnu 1

Pondělí je tradičně nejneoblíbenějším dnem, pátek zase všichni vítají (až na ten třináctého). Přemýšlet nad tím, proč se pátek jmenuje pátek a středa nazývá středou, asi nebudete dlouho. Jak vzniklo pojmenování pro pondělí už tak úplně jasné není. A jak je tomu v angličtině, němčině, francouzštině a jiných jazycích?

Mnohá česká slova mají původ v jiných (neslovanských) jazycích, ale
názvy jednotlivých dnů v týdnů mezi ně až na výjimky nepatří. Většina
našich pojmenování odráží pořadí dne v týdnu, což se objevuje v mnoha
jazycích. Pro zápis data a času dokonce existuje norma ISO 8601, která
zmiňuje i jednotlivá pořadí dnů v týdnu. Dle této normy je pondělí
prvním dnem týdne.

V názvech jednotlivých dnů můžeme vypátrat dva základní řády. Slovanské jazyky do svých slov promítly pořadí dne v týdnu.
Např. pátek je pátým dnem týdne, portugalština jej zase označuje jako
šestý v pořadí (sexta-feira). Záleží, zda považujeme za první den neděli
či pondělí.
Germánské a románské jazyky naopak během doby do svých jmen vsadily božská pojmenování (resp. názvy planet). Jako správní bohové jsou zkrátka nesmrtelní.

Pondělí –
původ je jednoduchý, jedná se zkrátka o „den po neděli“, objevuje se v
mnoha slovanských jazycích. V židovsko-křesťanské tradici se jedná o
druhý den týdne (objevuje se v arabštině الاثنين,
či hebrejštině יום שני). Jak již bylo výše naznačeno v mnoha jazycích
jsou pojmenování jednotlivých dnů utvořena na počest některého ze
starých bohů. Pondělí je zasvěceno bohu Měsíce – Manimu. Mani je severský bůh, a tak se s jeho jménem můžeme potkat převážně u germánských jazyků – v angličtině (Monday, moon = měsíc), němčině (Montag) či afrikánštině (Maandag) a samozřejmě severských jazyků (např. mandag v norštině, ale maanantai ve finštině).

Luna (tj. opět měsíc) je základem románského pojmenování pro pondělí. Lundi (francouzsky), lunedi (italsky), dies Lunae (latinsky) či lunes (španělsky) tak doslova znamená Den měsíce.
Pondělí
je někdy označováno jako špatný den – začíná pracovní týden. Souvislost
s měsícem a depresemi se objevuje např. v anglickém pojmenování pro
šílenství – lunacy.

Úterý –
vzniklo z praslovanského (resp. staročeského „vterý“) výrazu pro
„druhý“. Kromě češtiny je druhým dnem také pro čínštinu (礼拜二 星期二),
maďarštinu (kedd)či ruštinu (вто́рник). Jako třetí v pořadí jej nazývá např. novořečtina Τρίτη
nebo arabština. Zajímavá pojmenování vznikají v portugalštině, která
úterý označuje doslova jako „třetí den po odpočinku (sabatu) terça-feira. Podobně také vznikají pojmenování pro ostatní portugalské dny v týdnu.

Planeta, která se odráží v úterý je Mars. Jasnou stopu zanechávají opět románské jazyky – mardi (francouzština), martes (španělština), marti (rumunština) i martedi (italština). Ekvivalentem boha Marta byl severský bůh Týr, jehož jméno se zřetelně proměňuje např. u islandštiny (Þriðjudagur), švédštiny (Tisdag), volně také u angličtiny (Tuesday). Němčina a holandština (Dienstag a dinsdag) zřejmě vycházejí z pojmenování Mars Thingsus.

Středa
– „středa je středem týdne“. (Optimisté by řekli – a pozítří už máme
pátek.) Třetí (resp. čtvrtý) den týdne je nejen pro nás, ale také pro
němčinu (Mittwoch),
která se v případě tohoto dne odchyluje ostatních dnů, které nesou
název podle jednoho z bohů.

Prostředním dnem týdne je také pro ruštinu (cреда), čínštinu (礼拜三星期三) a finštinu (keskiviikko) Božského původu se však nevzdala francouzština (mercredi) ani španělština (miércoles) či italština (mercoledi). Boha Merkura (resp. planetu Merkur) najdeme i v japonštině (水曜日) a korejštině (수요일). Angličtina odkazuje opět na boha Ódina (Wóden).

Čtvrtek – má praslovanský původ, jeho etymologie je opět lehce čitelná. Čtvrtým dnem po neděli je také v Maďarsku (Csütörtök), Rusku (четверг) či Číně (礼拜四 星期四). Číselné pořadí se objevuje i u jiných jazyků – v portugalštině (quinta-feira), novořečtině (πέμπτη), hebrejštině (יום חמישי), islandštině (Fimmtudagur) či perštině (پنج شنبه), kde označuje pátý den týdne.

Zajímavé kořeny má slovo v některých románských jazycích. Latina totiž čtvrtek pojmenovala jako Dies Jovis (den Jovův = Jupiterův) a to se přeneslo i do italštiny (giovedi), španělštiny (jueves), či francouzštiny (jeudi). Jupiter se proměňuje v japonštině (木曜日), hindštině (guruvar) či korejštině (목요일).

Germánské jazyky si svůj původ nesou podle boha hromů a dešťů – Thóra (ten je severským protějškem Jupitera). Thursday (angličtina) či Donnerstag (němčina) je překladem „Thorova dne“ (podobně také ve skandinávských jazycích torsdag (dánsky, švédsky, norsky )).

Pátek – za pátý den v týdnu je kromě češtiny považován také v čínštině ( 星期五 星期五), maďarštině (Péntek), ruštině (пятница) či finštině (perjantai). „Božské“ pojmenování podle bohyně lásky Venuše (severská Freya) se skrývá ve francouzském vendredi, italském venerdi, španělském viernes či rumunském vineri. Původ mají opět v latině (dies Veneris = Venušin den).

V germánských jazycích se s Freyou potkáte v angličtině (Friday), němčině (Freitag) a skandinávských jazycích (fredag).

Sobota
– název se do slovanských jazyků dostal přes hebrejštinu (sabeth) z
aramejského výrazu pro „den odpočinku“. V dalších jazycích odráží
pojmenování den sabatu či den Saturna.

V jazycích se pro sobotu neobjevuje pojmenování dle pořadí (tj. šestý
či sedmý den.) Den sabatu je kromě arabštiny (يوم السَّبْت), perštiny
(شنبه) či ruštiny (суббота) také pro francouzštinu (samedi), italštinu (sabato), ale také pro němčinu (Samstag), maďarštinu (szombat), španělštinu a portugalštinu (sábado), novořečtinu (Σάββατο) a hebrejštinu (יום השבת). Božské pojmenování římského boha Saturna je zřetelné v angličtině (Saturday), hindštině (šanivar) a pochopitelně také latině (dies Saturni).

Neděle
– v některých slovanských jazycích (např. ruština) se objevuje slovo
podobné názvu „neděle“, které znamená „týden“. V křesťanské kultuře je
neděle dnem nepracovním („ne“ a „dílo“). Takže neděle je opravdu dnem,
kdy se „nedělá“. V mnoha kulturách je neděle „dnem Páně“, což se projevuje i ve francouzštině (dimanche), italštině (domenica) či španělštině (domingo). Neděle je také označována jako „den Slunce“ např. v angličtině (Sunday), němčině (Sonntag) či Søndag v dánštině.