Jazyk je systém vytvořen člověkem, který slouží jako základní prostředek dorozumívání a lidské komunikace a jeho hlavním účelem je uchovat a přenést informaci. Jeho studium a používání je výlučně naší schopností. Jiné druhy se dorozumívají pomocí zvuků, pohybů a různých gest. V tomto příspěvku se budeme zabývat rozdíly mezi učením se mateřského a druhého jazyka a poté se podíváme na některé přední teorie o tom, jak se děti učí jazyk. Nahlédneme také na základních pět složek jazyka a nakonec se dotkneme čtyř jazykových dovedností, které potřebujete k plynulému ovládání jazyka.
Jazykové vzdělávání: Osvojování jazyka
První osvojení jazyka
Seznamování se s prvním, tedy mateřským jazykem, je fascinující proces, kdy si dítě postupně vyvíjí schopnost rozumět jazyku a používat ho k interakci s okolím. Tento přechod od ticha k nepřetržitému povídání ve školních lavicích začíná mnohem dříve, než byste čekali. Výzkumy ukazují, že již plody ve třetím trimestru těhotenství dokážou rozlišovat mezi zvuky a rytmem svého rodného jazyka a cizích jazyků. To znamená, že když se dítě narodí, je už připraveno začít se učit svůj první jazyk!
Když jste se učili svůj mateřský jazyk, nepotřebovali jste k tomu složité gramatické příručky ani seznamy slovíček. Učení probíhalo přirozeně a nevědomě – prostě jste žili v prostředí, kde se s vámi mluvilo o všem možném, od jídla a hraní až po spánek. Pravděpodobně si ani nepamatujete, kdy jste začali používat slova, která jste slyšeli. Pokud jste se narodili třeba v Koreji a vaši rodiče s vámi mluvili korejsky, přirozeně jste se naučili korejsky. Tento proces platí pro jakýkoli rodný jazyk, ve kterém dítě vyrůstá.
Učení se druhého jazyka
Osvojování cizího jazyka nastává po zvládnutí mateřského jazyka a staví na již existujícím jazykovém základu ve vašem mozku. Tento proces se obvykle odehrává v pozdějším věku, často ve školním prostředí, na univerzitě nebo dnes stále častěji online. Důvody pro učení se novému jazyku mohou být různé—možná je to požadavek vašeho nového zaměstnání, abyste mohli komunikovat se zákazníky, kteří mluví jiným jazykem, nebo prostě jen touha naučit se flirtovat v cizí řeči.
Na rozdíl od přirozeného osvojování mateřského jazyka je učení se druhému jazyku obvykle vědomý a cílený proces. Aktivně studujete gramatiku z učebnic, vytváříte si seznamy slovíček a používáte kartičky s obrázky a překlady. Dnešní moderní metody zahrnují také aplikace, podcasty a videa na YouTube, které vám pomáhají osvojit si nový jazyk efektivněji.
Kdo se může učit druhý jazyk?
Krátká odpověď zní: každý, kdo opravdu chce! Je pravda, že osvojování jazyka je nejúčinnější během tzv. „kritického období“ v raném dětství, kdy je mozek mimořádně pružný a nasává nové informace jako houba. Po tomto období může být učení jazyka obtížnější, což vedlo k rozšířenému přesvědčení, že osvojování cizích jazyků je výhradně doménou mladých lidí. Je však důležité si uvědomit, že i když se mozek během prvních let života rychle vyvíjí, neztrácí svou schopnost učit se ani v dospělosti. Mozek si i v pozdějším věku stále udržuje svoji plasticitu, což znamená, že dokáže vytvářet nová nervová spojení a osvojovat si nové dovednosti. Takže bez ohledu na věk je možné začít se učit nový jazyk a být úspěšný.
Některé studie ukazují, že věk není rozhodujícím faktorem pro úspěšné osvojení jazyka. Například jedna studie zjistila, že motivace jedince je lepším předpokladem jazykového úspěchu než věk. Co vás tedy motivuje k tomu, abyste se učili druhý jazyk? Co vás přimělo překonat překážky? Proč to děláte, když byste mohli dělat něco jiného? Tyto otázky jsou důležitější než pouhý fakt věku.
Dalším zásadním faktorem je kvalita studijních materiálů a vašeho přístupu. Pokud se v průběhu studia zaměříte na interakci s rodilými mluvčími a používáte autentické materiály, můžete dosáhnout lepších výsledků než ti, kteří začali s učením dříve, ale neměli stejně kvalitní jazykové prostředí. Kvalita vstupů je tedy klíčová pro váš úspěch v učení se jazyku.
Jak procesy osvojování jazyka v mysli studenta vlastně probíhají?
Behaviorální pohled
Behaviorismus je psychologický směr, který byl významný v období od roku 1900 do 50. let 20. století a stále má určitý vliv na naše pojetí osvojování jazyka. Zjednodušeně řečeno, behaviorální přístup tvrdí, že naše chování je ovlivňováno především okolním prostředím. Podle této teorie reagujeme na vnější podněty a naše chování se upravuje na základě zkušeností s odměnami nebo tresty, což se nazývá operantní podmiňování. Jinými slovy, pokud je nějaké naše chování odměněno, máme tendenci ho opakovat, zatímco trest nás od něj odrazuje.
Univerzální gramatika
Kognitivní teorie
Jean Piaget, významný psycholog, přinesl důležitý pohled na to, jak děti postupně rozvíjejí jazyk a myšlení. Zabýval se osvojováním jazyka jako součástí rozvíjejících se mentálních schopností. Tento přístup vychází z předpokladu, že jsme schopni naučit se jazyku díky naší schopnosti učit se, která se rozvíjí v průběhu našeho kognitivního vývoje. Podle něj děti procházejí specifickými vývojovými stadii, která ovlivňují jejich schopnost chápat a používat jazyk.
Piaget tvrdil, že děti mohou plně pochopit určité koncepty pouze v určitých vývojových fázích, protože jejich mozek se vyvíjí v různých obdobích života. Například v senzomotorickém stádiu, které trvá přibližně do dvou let, se děti soustředí na své bezprostřední okolí. Experimentují s objekty tím, že je zkoumají, hrají si s nimi, a rozebírají je na součástky. Tento proces jim pomáhá pochopit, že objekty existují i mimo jejich přímou viditelnost, což je klíčové pro další vývoj jazyka.
Ačkoliv Piagetova teorie zaměřuje více na kognitivní vývoj než na jazyk samotný, je důležité vědět, že jazyk hraje v tomto procesu zásadní roli. Piaget zjistil, že jazyk se vyvíjí v různých fázích kognitivního vývoje:
- Senzomotorické stádium: Děti experimentují se zvuky, bez ohledu na jejich význam. Jazyk je pro ně spíše o sluchových aspektech a vytváření různých zvuků.
- Předoperační stádium: Jazyk se používá k vyjadřování, ale děti ještě nerozlišují mezi konverzací a čistým vyjadřováním svých myšlenek.
- Konkrétní operační stádium: Děti začínají používat jazyk k uvádění faktů a pozorování.
- Formální operační stádium: V tomto stádiu jsou děti schopny používat jazyk k debatě a diskusi o abstraktních pojmech.
Tyto fáze ukazují, jak jazyk v průběhu vývoje přechází od jednoduchého vytváření zvuků k sofistikovanějšímu používání pro komplexní myšlenky a diskuse.
Základních 5 složek jazyka
Syntaxe
Syntax je pravidlo, které určuje, jak se slova a fráze uspořádávají, aby vytvořily gramaticky správné věty. Je to způsob, jakým skládáme slova dohromady, abychom vyjádřili smysluplné myšlenky a zajistili, že komunikace bude srozumitelná. Díky syntaxi můžeme jasně pochopit, co daná věta znamená. Pro jednoduchost například v anglické větě “The dog saw the cat” (Pes viděl kočku) používáme strukturu subjekt-sloveso-objekt. To znamená, že „pes“ je ten, kdo něco dělá, „viděl“ je akce, a „kočka“ je ten, kdo byl viděn.
Pokud bychom větu změnili na “Saw the dog the cat” („Viděl pes kočku“) nebo “The cat the dog saw”(„Kočka psa viděla“), vznikly by problémy s porozuměním, protože tyto varianty neodpovídají pravidlům anglické syntaxe.
Ale syntax sama o sobě nevysvětluje, co slova znamenají. Na to se zaměřuje další jazyková složka – sémantika.
Sémantika
Nemůžeme však použít slovo „rameno“, pokud máme na mysli strom, protože tyto pojmy nemají společné sémantické vlastnosti.
Kromě sémantiky jednotlivých slov existuje také sémantika frází a vět. Ty úzce souvisí se syntaxí, protože různé uspořádání slov může vést k různým významům. Uvažujme například následující větu: „Poklepala ho na rameno.“ Představme si, že do této věty vložíme slovo „pouze“. Všimněme si, jak se tím mění celý význam a vyznění věty v závislosti na tom, kam přesně slovo „pouze“ umístíme.
- Pouze ho poklepala na rameno. (Neudeřila ho.)
- Poklepala pouze ho na rameno. (Nikdo jiný podobný zákrok nedostal.)
- Poklepala ho pouze na rameno. (Ne na hlavu ani nikam jinam.)
Význam se může měnit v závislosti na uspořádání konkrétních slov. A nejen to, význam se může měnit i v závislosti na vlastnostech samotných slov. O tom si povíme jindy.
Morfologie
Morfologie je oblast lingvistiky, která se zaměřuje na strukturu slov. Zkoumá, jak se slova mění a jak nové formy ovlivňují jejich význam.
Například vezměme základové slovo „řídit“. Když k němu přidáme různé předpony a přípony, můžeme vytvořit různé tvary:
- Přidáním přípony „č“ získáme slovo „řidič“. Zmizela přípona „t“ a ze slovesa se stalo podstatné jméno označující osobu
- Dalším přidáním koncovky „i“ dostáváme slovo „řidiči“. Právě jsme pomocí množného čísla slova změnili jednu osobu na více osob
- Změnou přípon „t“ na „l“ získáme slovo „řídil“. Změnili jsme tak sloveso v přítomném čase na minulý čas.
S kořenem slova „řídit“ můžeme provést mnoho dalších úprav a vytvořit nová slova, jako například: řidičák, neuřídit, dořídit, nařídit, vyřídit, seřídit.
Morfologie tedy ukazuje, jak různorodé formy slov vznikají a jak ovlivňují jejich významy. Každá změna v kořenu slova mění nejen jeho gramatickou podobu, ale i kontext, ve kterém se používá. Když už mluvíme o tvarech, při mluvení bude každé z těchto nových slov nevyhnutelně znít jinak. Právě o tom je další jazyková charakteristika.
Fonologie
Fonologie je oblast jazykovědy, která se zabývá zvuky používanými v jazyce. Je klíčová pro plynulé mluvení, protože zahrnuje intonaci, důrazy, pauzy, poklesy a tóny, které ovlivňují, jak se slova a věty vyslovují a jak jsou vnímány.
Každý jazyk má své specifické zvukové vzory. Například ve španělštině, italštině a portugalštině se používá valivé „r“, což může být pro anglicky mluvící osoby náročné. Naopak v češtině často stačí podívat se na psanou podobu slova, abychom věděli, jak ho správně vyslovit.
V angličtině je to složitější – výslovnost slov jako „though“, „rough“ a „bough“ nelze jednoduše odhadnout podle pravopisu. Fonologie ukazuje, jak důležité je porozumět zvukovým vzorcům daného jazyka, aby bylo možné správně vyslovovat a porozumět mluvené řeči.
Pragmatika
Pragmatika se zaměřuje na to, jak lidé komunikují a interpretují význam na základě kontextu. Jde o aspekt jazyka, který zahrnuje nejen to, co je řečeno, ale i to, co je naznačeno a jak je to chápáno.
Například, když vám šéf po přečtení vašeho návrhu řekne: „Tohle nebude fungovat. Vraťte se na začátek,“ víte, že tím myslí, že musíte práci přepracovat, nikoli hledat fyzický „začátek“. Stejně tak, pokud se vaše manželka zeptá: „Víš, kolik je hodin?“ po vašem opožděném příchodu, očekává, že pochopíte její nespokojenost, ne že jí sdělíte aktuální čas.
Pragmatika umožňuje, abychom jazyk používali flexibilně, aniž bychom se museli neustále řídit doslovným významem. Ovládání pragmatiky se projevuje v chápání idiomů, sarkasmu a dalších jemných nuancí jazyka.
S pochopením těchto pěti základních jazykových složek – syntaxe, sémantiky, morfologie, fonologie a pragmatiky – se nyní můžeme podívat na čtyři klíčové modalitiy jazykového učení: poslech, mluvení, čtení a psaní.
Jazykové dovednosti, které musíte získat a jak poznáte, že jste se naučili nový jazyk
Odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Osvojení jazyka je spíše kontinuální proces, ve kterém studenti jazyků procházejí různými fázemi. Aby to bylo ještě složitější, existují čtyři základní jazykové dovednosti: poslech, mluvení, čtení a psaní. Tyto dovednosti jsou úzce propojeny, ale přesto se odlišují. Možná jste si při představě „osvojení jazyka“ představovali schopnost mluvit, ale je to jen jedna z těchto čtyř dovedností. Podrobně jsme je již rozebíraly v článku Jak se zlepšit ve všech 4 dovednostech cizího jazyka společně s tipy na zdokonalení ale zde se na ně stručně podíváme také.
Šťastné učení!
Zdroj: https://www.fluentu.com/blog