Ovál mě velmi vlhký teplý vzduch. Jsem na letišti v Bombaji. Teď tu stojím se dvěma budoucími spolužačkami a čekám na džíp, který mě zaveze do končin v Západním Ghátu, do Mahindra College na vrcholu, v té době ještě zeleného, kopečku v údolí řeky Mula. Do místa, kde strávím nadcházející dva roky svého života, kde dokončím středoškolské vzdělání.
United World Collages – šance pro všechny
Než jsem se do Bombaje vůbec vydala, začal můj zájem přednáškou bývalé studentky chotěbořského gymnázia, kde jsem tehdy studovala, o studiu v Norsku na Red Cross Nordic, jedné ze třinácti škol United World Colleges (UWC). Přednáška mě nadchla stejně tak jako možnost studovat dva roky na jedné z těchto škol, jejichž ideály mi byly blízké, spolu s lidmi z celého světa.
Přihlásila jsem se do výběrového řízení o stipendium na jednu z pěti škol, které byly tehdy v nabídce, přičemž tři školy byly evropské a dvě asijské. Úspěšně jsem prošla všemi třemi koly, ze kterých se výběrové řízení sestávalo, a začala si shánět vízum do Indie! Mamka se k tomu postavila velmi zodpovědně a dala se do nakupování repelentů, různých léků a všelijakých dalších věcí, které uznala jako za nezbytnost v té „exotice“ mít.
Bombaj – více jak 6 tisíc kilometrů od domova
Brzy jsem si na život v Indii zvykla a dnes bych ji už nazvala i svým druhým domovem. Pomohlo k tomu určitě mé nezměrné nadšení, s kterým jsem tam odjížděla, ale především mí noví spolužáci a také velmi přátelští učitelé. Spolu jsme ve volných chvílích poznávali rozmanitost Indie. Mými spolubydlícími se staly Brenda z Keni, prvačka tak jako já, a dvě Indky Shalmali a Kanak, druhačky. Spolu ještě s dalšími čtyřmi holkami jsme obývaly jeden domek. Každý domek se tedy sestává ze dvou pokojů po čtyřech lidech, sociálních zařízeních, úložného prostoru a také malého posezení před domkem.
Všichni studenti žijí pospolu a tráví tak i volný čas
V areálu školy se nachází prakticky vše, co student primárně potřebuje ke studiu a životu. Obytná část je členěná do čtyř „wad“ (z překladu „seskupení domů“), přičemž v jedné „wadě“ žije přibližně 50 lidí. Ve „wadě“ je k dispozici „common room“, což je takový společenský domek, kde si můžete něco uvařit, vyprat nebo jen tak posedět a popovídat si. V období zkoušek nebo o víkendech je běžné, že studenti si zde vaří pozdní večeři kolem dvanácté a pak klábosí až třeba do třech hodin ranních.
Dalšími částmi kampusu jsou studijní budova „AQ“, jídelna, knihovna, tělocvična, administrativní budovy, fotbalové a basketbalové hřiště, malé bistro a pak také domky pro hosty, které ústí do biodiverzitní rezervace. Ač je škola celkem izolovaná od okolí, nachází se mezi kopci a je obklopena jen několika menšími vesničkami (nejbližší město je cca 40 km), život zde je velmi pestrý!
Program nejen o biflování
Součástí studijního programu International Baccalaureate (IB), podle něhož se na UWC školách učí, je CAS, což jsou v podstatě mimoškolní aktivity, od sportu přes různé kreativní činnosti až po aktivity prospěšné pro tamější komunitu. Student by neměl být jen akademicky zaměřen, ale měl mít sociální cítění a být schopen vnímat a pomoci svému okolí, to je jeden z principů UWC škol. 
Právě v rámci této poslední skupině aktivit máme bohaté možnosti poznat zdejší indickou komunitu a jejich každodenní život, a to když jezdíme do okolních vesnic a spolupracujeme s místními lidmi napříč věkovými kategoriemi. Já jsem se zapojila tento rok především do Health CE, projektu, ve kterém jsme mapovali situaci zdraví obyvatelů okolních vesnic a následně jsme se tuto situaci snažili zlepšit. Takhle jsme se dostali do spousty indických domácností a viděli, jak se třeba v Indii na venkově vaří. Právě to může být velký problém. Dalším problémem, se kterým se Indie ve velkém potýká, jsou odpadky mnohdy povalující se na okrajích silnic. Také to, že Indové mnohdy žijí v domácnostech neodděleně se skotem, můžeme označit za další faktor negativně ovlivňující zdraví.
Příroda plná řek, hor a krásných výhledů
Ve volném čase se vydáváme na výpravy do okolní přírody.
Velmi oblíbenou lokalitou je Mount Willkinson, nedaleká hora, odkud se vám naskýtá nádherný pohled do údolí řeky Mula. Často se na hoře rozdělává tábořiště a přespává do dalšího dne.
Nádherné výhledy se vám dostanou také na „Internet hillu“, na kopci, jenž je styčným bodem v údolí a pomůže vám vždy najít cestu zpět do školy. Přesně mám před očima špičatící se kopec vyčnívající z narůžovělého až oranžového údolí, večerní paprsky hrající si na hladině řeky Mula a děti vášnivě hrající kriket. Pohled, který mě doprovází, když jedu na kole z Paudu, nedaleké vesnice, nebo když se vydáme s Michelle běhat do Khubavali, též okolní vesnice, a pak se vracíme zpět do školy.
Chcete si užít pravé Indie? Jeďte vlakem!
Bezpochyby velkým zážitkem je cestování a dopravování se po Indii. Teď nemám na mysli velmi rozšířený dopravní prostředek „rikšu“, jednoduché motorové vozidlo (existuje i neméně populární „cyklo-rikša“ poháněná lidskou silou), ani posvátné krávy, které si neohroženě kráčí středem silnice a napomáhají k celkovému zmatku na silnicích, ale cestování vlakem!
Můžete si být jisti, že vždy ve vlaku bude alespoň třikrát více lidí, než je jeho kapacita, v noci pak polehávající, kde se dá. Ve vlaku také potkáte pestrou směsici lidí od těch cestujících na bratrovu svatbu přes obchodníky až po sikhy se svými turbany. Spatří-li ve vlaku nějakého cizince, většinou pokradmu po něm pokukují a po nějaké době se odhodlají a začnou se ho vyptávat, kam jede, kdo je apod. Každou chvíli chodbičkou projde někdo nabízející buď „masala chai“, „coffee“ nebo také všelijaké indické svačinky jako „samosa“. Nějaké občerstvení se přece jenom hodí, indické vlaky většinou slouží k dopravování se do vzdálenějších míst, třeba z Bombaje do Dillí, což zabere téměř celé dva dny.
Toaleta? Je libo keřík?
Při cestování po Indii jsem si také uvědomila další civilizační rozdíl, a to když jsem se sháněla po toaletě, nečekejte úplně stejný standard, co máme v Evropě. Možná je lepší si dojít do keříčku, k čemuž jsem se při cestě autobusem do Goy musela uchýlit po mé žádosti, jestli bychom nemohli někde zastavit na toaletu. Mé představy o benzínce se velmi rychle rozplynuly, když mi pan řidič řekl „no problem“ se zářivým úsměvem a zastavil uprostřed neznáma.
Velmi rychle si osvojíte fráze jako „Kitna?“ (kolik?) či „theek hai“ (dobře), jelikož služby jsou pro cizince většinou předražené. Na druhou stranu Indové jsou velmi pohostinní, až vás to může uvádět i trochu do rozpaků. Při návštěvě indické spolužačky v Bangalore jsem si připadala přímo jako princezna. Indové si svých hostů velmi váží.
Pokud vás možnost studia zaujala, navštivte webové stránky United World Colleges (UWC).