Frankofonie a francouzština

10. 8. 2018   | Časté otázky

Co si představíte pod pojmem frankofonie? Lásku ke všemu francouzskému; spolupráci zemí, kde se mluví francouzsky či vědu věnující se francouzskému jazyku? B je správně. Frankofonní země jsou státy, kde je francouzština oficiálním či kulturním jazykem, mateřskou řečí, případně jazykem dané vrstvy či oblasti. Kromě kulturního poslání má však Frankofonie také ekonomický i politický význam.

Francouzština a vznik slova frankofonie

Francie svůj jazyk ochraňovala již v 16. století (např. Ludvík XII. přikázal používání francouzštiny jako oficiálního jazyka).

Samotný výraz "frankofonie" vznikl již ve druhé polovině 19. století, kdy jej používali zeměpisci. Francie měla (podobně jako její největší spojenec i rival Velká Británie) své kolonie po celém světě a svůj jazyk a kulturu tak přirozeně (i násilím) rozšířila do všech koutů zeměkoule.

Slovo "frankofonie" se však začalo ve francouzsky mluvících zemích častěji skloňovat patnáct let po druhé světové válce, kdy začala být francouzština pomalu odsunována  na druhou kolej.

Ještě když v roce 1950 vzniklo – na návrh Francie – Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO), které je považováno za základ Evropské unie, jediným úředním jazykem byla nikoliv angličtina, ale francouzština. To se však změnilo na konci roku 1957, kdy Evropské hospodářské společenství (pokračovatel ESUO) přijalo politiku mnohojazyčnosti.

Francouzština se snaží statečně vzdorovat tlaku ostatních světových jazyků (podle počtu mluvčích se taktak vejde to první desítky), zůstala řečí módy, automobilismu (majitelé starších typů řidičských průkazů si to mohou ověřit – je na nich uveden nápis permis de conduire), kuchyně či divadla. Ostatně možná už jste slyšeli názor, že mluvit anglicky je výhoda, znalost francouzštiny je však výsada.

Společenství Frankofonie (Organisation internationale de la francophonie)

Frankofonie je však především spolupráce frankofonních zemí v nejrůznějších oblastech (francouzský jazyk, vzdělání a výzkum, mír a demokracie atd.). Společenství Frankofonie vzniklo na počátku sedmdesátých let jako Agentura pro kulturní a technickou spolupráci (Agence de coopération culturelle et technique). Motem Společenství je rovnost, komplementarita a solidarita (inspirace u hesla Francie – svoboda, rovnost, bratrství je zřejmá).

Organizace má tři formy členství (plné, přidružené a status pozorovatele). Dalo by se předpokládat, že všechny země spojuje francouzský jazyk, ovšem „členem“ Frankofonie na pozici pozorovatele je od roku 1999 i Česká republika, kde francouzština rozhodně nepatří mezi často používané jazyky. Byl založen Český národní výbor frankofonního ekonomického fóra, který má na starosti ekonomické, průmyslové a kulturní vztahy s frankofonními zeměmi.

Společenství má různé podsložky, které se věnují jednotlivým oblastem. S dvouletou frekvencí se konají summity s ústředním tématem  Existuje také Vrchní rada francouzského jazyka pro studium otázek týkajících se používání francouzštiny ve světě a ve Francii.

Francouzštinu nedáme

Francouzský jazyk je chráněn proti nejrůznějším vlivům (podobně jako např. islandština, která má ovšem díky izolovanosti ostrova mnohem lepší výchozí pozici před pronikáním cizích slov). Francouzi se brání proti vzrůstajícímu počtu cizích výrazů v řeči (např. slovo počítač ve francouzštině nepochází z anglického komputer, ale byl vytvořen vlastní výraz ordinateur). Rovněž nečekejte, že mezinárodní stránky Společenství budou plně přeloženy i do jiného jazyka než francouzštiny. (Anglicky jsou přeloženy pouze úvodní věty).

V roce 1975 byl dokonce schválen zákon (nazván Bas-Lauriol dle jmen jeho tvůrců), který zakazuje v tisku používat cizí výrazy v případě, že existuje francouzské slovo (mezi výjimky později přidali slova paella, whisky či spaghetti aj. ). Není divu, že zákon nebyl příliš dodržován a když v devadesátých letech minulého století vznikl nový, který nahradil ten z roku 1975, byl nakonec částečně zrušen v důsledku rozporu s Deklarací práv člověka.

Oslavy Dne Frankofonie

Mezinárodní den Frankofonie se slaví 20. března a při té příležitosti se konají oslavy (také v různých českých městech), na nichž se v ČR podílejí nejrůznější frankofonní velvyslanectví a organizace věnující se šíření frankofonní kultury u nás.

Použité zdroje

Přidat komentář