Jako každoročně udělila odborná porota Obce překladatelů několik cen za
překlady beletrie. Ve čtvrtek 30. září byla vyhlášena Cena Josefa
Jungmanna + další ocenění. Anticena Skřipec, která upozorňuje na překladatelská díla špatné kvality byla oznámena již v květnu na veletrhu Svět knihy.
Kromě Ceny Josefa Jungmanna porota zveřejnila i další tvůrčí ocenění. Následující seznam a krátké představení díla byly převzaty ze stránek Obce překladatelů.
Petr Fantys, Žádný důvod k obavám, Julian Barnes, Euromedia-Odeon
Dílo slavného britského romanopisce tentokrát intimně laděné, esej zpověď vyrovnávající se s tématem blížící se smrti. Dílo propojeno sjednocující metaforou, autor je poeta doctus. Nároky na překlad: prolínání důvěrného tónu a velkolepé mnohosti příběhů, faktů, jevů, událostí, opakování a obměna motivů v nekonečných variacích. Překladatel úkol zvládl s velkou fantazií, znamenitě si poradil se stylistickými nástrahami (synonyma a přemítání nad jejich rozdíly). Kniha je v české verzi při svém chmurném námětu čtivá, ba zábavná, přitom výrazově bohatá a autentická.
Anežka Charvátová, Divocí detektivové, Roberto Bolaňo, Argo
Rozsáhlý román komponovaný ze tří žánrově odlišných částí, střídá se přes čtyřicet různých vypravěčů, dílo přitom uchovává vnitřní jednotu generačního románu. Překlad klade nároky na stylistickou a žánrovou různorodost, je tu celá škála jazykových rovin a stylizací, ocenitelné je střídmé využití hovorovosti. Náročnost překladu zvyšuje i nenápadný, rafinovaný humor a jemné mísení tónů. Překlad se těmito úskalími vyrovnává výtečně, k tomu přistupuje i náročné zvládnutí reálií a „nereálií“ (slovníček jmen, vysvětlivky). Velký překlad, jeden z těch, u kterých porota litovala, že nelze v jednom roce udělit Jungmannových cen víc.
Dominika Křesťanová, Shledání, Anne Enrightová, Euromedia-Odeon
Čtvrtý román irské autorky, odměněný Bookerovou cenou, je rozsáhlou ságou irské rodiny ve 20. století, narativně přitom shrnutou v aktuálním rozpětí několika dní. Dikce díla je poměrně drsná, překlad se znamenitě vyrovnává s celým rozpětím použitých jazykových a stylových prostředků: v dialozích je situačně adekvátní, živý, působí autenticky, na druhé straně zvládá pružně a česky ústrojně i nástrahy komplexní větné stavby.
Naděžda Macurová, Román – Mýtus – Kýč, Broch, Dauphin
Umělecká esej, nesporné kvality literární. Sedm esejů ve výběru Milana Kundery. Brochův styl je hudebně stavitelský (téma, variace, průniky, návraty, bilance) Broch si zakládá na pojmové přesnosti, detaily vykresluje s úsilím dosáhnout svrchované názornosti. Překlad vyžaduje obeznalost s danými tematickými oblastmi, vyjadřovací zdatnost, ale také onen hudebně kompoziční cit. Tyto kvality překlad má a výtečně zprostředkovává ukázku Brochova mistrovství českému čtenáři.
Blanka Stárková, Černá záda času, Javier Marías, BBArt
Maríasův lit. projev je reflexivní a zároveň pábitelský, má na čtenáře až hypnotizující účin. Vypravěč, intelektuálně zdatný, snuje síť osudů v konkrétních životních souřadnicích a vzápětí ji strhává, slova smazává, staví další a další varianty a hned je zase boří, klade znepokojivé otázky, odpovědi hned zpochybňuje. Nároky na překladatele jsou obrovské, Blanka Stárková pronikla do Maríasova světa a osvojila si jeho zákonitosti i taje jeho stylu. Našla český ekvivalent pro autorova bohatě členěná, jakoby nikde nekončící souvětí, která pod zdánlivou uvolněností a imaginativní redundancí skrývají přísný řád. Překlad má stejnou uhrančivou moc jako originál, je kongeniální, a patřil rovněž k nejvážnějším kandidátům Jungmannovy ceny.
Stanislava Sýkorová, Vnitřní strana větru, Milorad Pavić, Mladá fronta
Pavićova kniha fascinuje tím, že díky své nápadité formální otevřenosti nechává čtenáři svobodu, v jakém sledu a skladu bude dílo číst, přičemž při relativně skromném rozsahu každé nové čtení odhaluje nové roviny, nové skryté vazby. Překladatelka vyniká dokonalou znalostí srbštiny, je s to porozumět neobyčejnému bohatství autorovy slovní zásoby, stylistických odstínů, archaismů, a nachází obdivuhodné české ekvivalenty. Vyznačuje se citem pro autorovo nuancování slov, jeho nadsázku, stylové odlišení filosofických postulátů i dimenzi polovážné literárněvědné parodie. K tomu přistupuje i zasvěcená orientace v reáliích.
Jarka Vrbová, Beatles, Lars Saabye Christensen, Doplněk
Román představuje důležitý mezník norské lit., vytváří celistvý obraz norských 60. a 70. let na půdorysu vtipného, příjemně melancholického vyprávění o klukovské partě z Osla; rychle se stalo kanonickým dílem. Překladatel se musí vyrovnat s jazykovou stylizací i nesnadnými kulturními reáliemi, přitom výsledkem je čtivé dílo, které poskytuje adekvátní představu o kvalitách originálu.
Hlavní tvůrčí ocenění
Libor Dvořák, Den opričnika, Vladimir Sorokin, Pistorius a Olšanská
Dílo v nejlepší tradici ruské grotesknosti, pohybující se v extrémních polohách (kult ošklivosti, porušování všech tabu). Román nenabízí příjemnou, ducha povznášející četbu. Velký zážitek neplyne z toho, co říká, ale jak to říká. Sorokin převážně jazykovými prostředky navozuje atmosféru a utváří svět odpovídající jeho stěžejnímu záměru: svět duchovně, mentálně, hodnotově ukotvený v 16. stol., zároveň však bytující se století 21 (včetně ironických anachronismů). Dílo představuje překladatelskou výzvu, a tu překladatel zvládl bravurně. Překlad je zcela adekvátní ruskému originálu, znamenitě se vyrovnává se všemi jeho přednostmi, osobitými rysy, výboji a nástrahami. Zvláštní oceněné zasluhuje práce se syntaxí, tu pravidelnou, tu značně vrtkavou. V sémantickém ohledu odolal Libor Dvořák pokušení přesycovat text, nespoléhá na snadná řešení, ale na vynalézavost a důvtip.
Jungmannova cena
Vlasta Dvořáčková, Okamžik. Dvojtečka. Tady, Wisława Szymborska, Pistorius a Olšanská
Ve třech krátkých sbírkách soustředěných do jediného svazku se opět setkáváme s poezií velké polské básnířky, jejíž doménou je filosofická, na první pohled prostá poezie pracující s hlubokými paradoxy, ozvláštňujícími náhledy všedních věcí, hravými spojitostmi mezi slovy, tvarovou koncizností.
Překladatelka skvěle vystihla literární, estetickou i myšlenkovou hodnotu básní. Citlivě převedla autorčin smysl pro realitu i lyrickou křehkost, banalitu i vznešenost, intelektuální odstup i účastný vhled, jemnou ironii. Znamenitě je zvládnuta i forma volného verše, jak jej Szymborska používá, překlad dodržuje přesnou kadenci slov, styl, rytmus, gradaci. Jde o krásný, vytříbený překlad, který je s to inspirativně obohatit i českou literaturu. Porota v případě tohoto přebásnění, které je samo o sobě vynikající a Jungmannovu cenu zasluhuje, zdůrazňuje i celoživotní tvůrčí přínos překladatelky.