Řeč těla je způsob, jakým komunikujeme beze slov. Lidé po celém světě používají svou řeč těla k vyjádření emocí a záměrů: objímají se, podávají si ruce, mění vzdálenost, usmívají se nebo mávají. To vše jsou formy neverbální komunikace, které hrají klíčovou roli v mezilidských interakcích. Je však důležité si uvědomit, že gesta, která mají určitý význam v jedné kultuře, mohou mít v jiné zcela odlišný nebo dokonce opačný smysl. V tomto příspěvku se podíváme na 10 příkladů gest, jak různé kultury interpretují řeč těla, a ukážeme si, jak může být komunikace složitější, než se na první pohled zdá.
Poklona v Koreji
Úklona je v mnoha východoasijských zemích, jako jsou Korea, Japonsko a Čína, základní součástí etikety a vyjadřuje úctu a vděčnost. Na rozdíl od západních zemí, kde se úklony používají spíše na konci představení, v těchto zemích je úklona běžná při pozdravech, rozloučeních, poděkováních nebo omluvách.
V Koreji se například ukloníte při prvním setkání a během dalších formálních interakcí. Čím níže a déle se ukloníte, tím větší úctu a vážnost druhé osobě vyjadřujete. Pravidla úklony se mohou lišit v závislosti na regionu nebo mezi generacemi, takže je dobré se předem seznámit s místními zvyky.
„Jedna“ v Německu
Pravděpodobně jste už někdy seděli v baru a chtěli jste si objednat několik piv nebo drinků pouhým ukázáním počtu prstů. Začínali jste počítat od palce nebo od ukazováčku? V USA ukazováček znamená „jedna“, ale v Německu a několika dalších evropských zemích, jako je Česko, Francie a Itálie, začínají počítat palcem, takže ukazováček zde znamená „dva“. Pokud v Německu ukážete číšníkovi pouze ukazováček, může si myslet, že říkáte „dva“, a přinést vám dvě piva. Ve skutečnosti, ve filmu Inglourious Basterds se tajný americký důstojník prozradí tím, že použije ukazováček, prostředníček a prsteníček. V Německu se „tři“ ukazuje kombinací palce, ukazováčku a prostředníčku.
Kývání hlavou v Indii
Když v západních kulturách říkáme „ano“, kýváme hlavou nahoru a dolů. Při „ne“ kýváme hlavou zleva doprava. Lidé z Indie a dalších jihoasijských zemí však hlavou vyjadřují mnohem více než pouhé „ano“ nebo „ne“. V Indii se „ano“ vyjadřuje nakláněním hlavy ze strany na stranu směrem k ramenům – čím rychlejší je potřesení, tím jistější je „ano“. Toto gesto lze použít i během rozhovoru, abyste dali najevo, že posluchač dává pozor a je příjemný. Může být také projevem zdvořilosti a úcty. Může znamenat opravdu mnoho věcí!
„Šiška“ v Itálii
Italové jsou proslulí svou výraznou řečí těla a v jejich arsenálu gest najdeme mnoho rozpoznatelných signálů. Jedním z nejtypičtějších je gesto zvané „šiška“. Toto gesto vytvoříte tak, že spojíte špičky všech prstů do jednoho bodu a dlaně držíte vzhůru. Poté pohupujte zápěstím dopředu a dozadu, čímž vytvoříte známou „šišku“. Používá se především jako doplňkové gesto k výrazu v obličeji při kladení otázek, zejména když jste zmatení nebo zoufalí a snažíte se pochopit situaci. Tímto gestem pouze zdůrazňujete vyjádření svých emocí. Můžete ho použít například k vyjádření otázek jako „Co sis myslel?“ nebo „Co se to děje?“
„Jakž takž“ ve Francii
Francouzi jsou proslulí svou schopností vychutnávat život a kladou vysoké nároky na vše kolem sebe, nejen na jídlo a módu. Když tedy od nich uslyšíte „comme ci, comme ça“, jedná se o jejich ekvivalent našeho „jakž takž“. Pokud vám Francouz vypráví o svém dni, který byl spíše průměrný, nevyčníval ničím zvláštním, často použije frázi „comme ci, comme ça“. Tato fráze je běžně doprovázena gestem, kdy se ruka s dlaní spuštěnou dolů kývá ze strany na stranu, podobně jako loď houpající se na vlnách.
Ukazování na nos v Číně
V čínských a dalších východoasijských kulturách je nos považován za klíčový symbol osobního „já“. V čínské astrologii nos reprezentuje sebeúctu, postavení a bohatství. Když Číňané mluví o sobě, neukazují na hrudník, jak je běžné v mnoha jiných kulturách. Místo toho ukazují na svůj nos – ukazováčkem nebo palcem. Pokud tedy chcete v Číně vyjádřit „já“, stačí ukázat na svůj vlastní nos. Dotýkat se nosu druhých je považováno za krajně neslušné, i když pravděpodobně není mnoho míst, kde je společensky přijatelné, abyste během rozhovoru někomu ukazovali na nos.