Co je to Registr překladatelských firem? Komu nejvíce slouží? Jaké jsou radosti a starosti s provozem? Co se děje na pozadí jedné z nejstarších internetových jazykových služeb v České republice? Proč Registr vznikl? Kdo nejvíce využívá jeho služeb? Pro jaké překladatele a agentury je dobré se registrovat? Na to v rozhovoru odpoví Václav Kovařík, jeden z tvůrců této internetové služby.
Na úvod se zeptám – co je tedy Registr překladatelských firem?
Začali jsme jako seznam, registr či katalog profesních životopisů překladatelů, tlumočníků a profilů překladatelských agentur. V současnosti máme stále větší roli jako spotřebitelská organizace; garant referencí překladatelů a solidnosti jejich přístupu k zákazníkům. Sbíráme pomocí našich formulářů hodnocení od zákazníků, ověřujeme je a propagujeme šikovné překladatele, kteří mají hodně doporučení od zákazníků. Díky našim projektům na inzerci nabídek práce jsme v kontaktu s firemními personalisty a doporučujeme jim dodavatele překladatelských služeb. Současně učíme překladatele si o reference říkat a používat je k získání nových zákazníků. Prostřednictvím Kodexu komunikace se zákazníkem také edukujeme překladatele o lepší komunikaci se zákazníkem, čímž předcházíme nedorozuměním a následné nespokojenosti zákazníka i překladatele.
Co bylo impulsem k vytvoření služby?
Pro nás to byl zpočátku zcela vedlejší projekt – technologické demo, na kterém jsme si zkoušeli nový programovací framework. To bylo tuším v roce 2007. Nechtěli jsme ho bez vyzkoušení nasazovat na náš hlavní projekt Jazykovky.cz a současně jsme chtěli udělat něco užitečného; nejen testovat technologii. Právě jsme u projektu řešili překlady a nemohli jsme najít žádného překladatele webových stránek. Před 14 lety neměla většina překladatelů svůj web, a pokud ano, tak tam chyběly informace, které mě jako zákazníka zajímaly. Tak jsme se rozhodli udělat databázi strukturovaných profesních životopisů překladatelů a agentur, kde by byly opravdu detailní informace a profil by sloužil i jako webové stránky překladatelů. Jako zákazníka mě u překladatele zajímá vzdělání, praxe, jazyky, obory, osobnost překladatele a samozřejmě reference. U agentury délka působení na trhu, velikost agentury, zaměření a reference. V podstatě jsme jako zákazníci reagovali na jistou neprůhlednost překladatelského oboru, kdy zákazník nemá moc podle čeho vybírat a pak se orientuje na cenu. Nad názvem jsme moc nepřemýšleli. Tehdy letěly různé registry, tak jsme udělali Registr. Dneska bych službu takto rozhodně nepojmenoval, ale měnit to nebudeme.
Jak jste vlastně začínali?
Obeslali jsme překladatele, ti kliknutím odsouhlasili, že překládají či tlumočí, a tím ověřování jejich kvalifikace končilo. Postupně jsme dodělali administraci, složitější systém vytváření profilů a hodnocení překladatelů. My jsme byli spokojeni, technologii jsme si vyzkoušeli, grafika ale zůstala na úrovni prototypu. Nicméně provoz služby byl finančně náročnější, než jsme čekali, a bezplatný provoz nebylo možné udržet.
Našli jste nějaký komerční model?
Stále jsme žili myšlenkou komunitního oborového webu. Už jsme v té době zprostředkovali vyšší tisíce zakázek. Tak jsme oslovili překladatele s žádostí o dobrovolný příspěvek. Ze stovek překladatelů nám přispěli pouze tři. Dodnes si to zklamání pamatuji. Byla to ale naše chyba. Zakázky se rozptýlily mezi hodně překladatelů a málokdo z toho měl takový benefit, aby mu stálo za to nám peníze poslat.
Našli jste jinou cestu k získání financí?
Přemýšleli jsme nad procentem ze zprostředkované zakázky. To se ale obtížně prokazuje a navíc to prodražuje konkrétní zakázku. Rozhodli jsme se jít cestou paušálního měsíčního poplatku ve výši nižších stovek korun.
Proč se bezplatná varianta neosvědčila?
Kromě nefunkčnosti modelů dobrovolných příspěvků nebyla dobrá kvalita vyplnění profilů překladatelů. Když je něco zdarma, tak tomu zkrátka lidé nevěnují takovou pozornost, jako když si za něco zaplatí. Databáze se také zanesla mrtvými profily překladatelů, kteří ukončili činnost a profil nezrušili. Placená služba je také výborný filtr na profesionály v oboru. Amatér nebo někdo, kdo dělá překlady okrajově, není ochoten platit za své zviditelnění.
Vzpomenete si na něco, co se nepovedlo? Co byste udělali jinak?
Chybou byla lehkovážnost, se kterou jsme do oboru vstoupili. Měli jsme od začátku dělat pohovory s překladateli a neposkytovat služby zdarma. Považoval jsem všechny překladatele za inteligentní vzdělané bytosti; esenci inteligence národa. Znáte rčení: kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Přitom je to velmi nesourodá skupina lidí s různými charaktery, vzděláním a motivacemi, se kterými do překládání pustili. Vnímám proto jako velmi užitečné jak pro zákazníky, tak pro šikovné profesionální překladatele, když odfiltrujeme z různých důvodů problematické překladatele a ukazujeme ty, se kterými mají zákazníci pozitivní zkušenosti. To by mělo fungovat ve všech oborech a úroveň kvality služeb by se výrazně zvýšila.
Jak funguje Registr překladatelských firem
Kteří zákazníci u vás hledají překladatele nebo tlumočníky?
Ti, kteří nechtějí vybírat svého dodavatele překladatelských služeb jen náhodně. Zákazník si překlad nezkontroluje; musí překladateli důvěřovat a spolehlivým vodítkem jsou právě reference překladatele či agentury. Už jsme překročili tisíc recenzí překladatelů, tak je podle čeho se zorientovat. Překlady potřebují jak jednotlivci, tak malé i velké firmy. Třeba včera u nás hledala překladatele velká nadnárodní kosmetická značka a automobilka. U té automobilky to byl kontrakt na tlumočení na 5 let, takže dost zajímavá zakázka.
Jste i odborný garant kvality překladů?
My řešíme celkovou spokojenost zákazníka. Jazyková odbornost je jen jedním dílkem skládačky. Důležitá je také kvalita komunikace s překladatelem, dodržování termínů a podobně. Překlad je autorské dílo na pomezí řemesla a umění a hodnocení kvality překladu je celkem věda (viz Zehnalová a kol.). K jazykové kvalitě překladu se může vyjádřit spíše jiný překladatel; zpravidla rodilý mluvčí cílového jazyka, který porovná originál s překladem. Poslední slovo má pak uživatel překladu v cílové zemi. Překladatel musí posoudit použití překladu a podle toho zajistit třeba korekturu rodilým mluvčím z příslušné oblasti.
Donesla se ke mě historka o průšvihu na veletrhu v Německu. Česká firma vyrábějící invalidní vozíky, která chtěla proniknout na německý trh, „ušetřila“ a nechala si materiály přeložit od amatérského překladatele bez korektury rodilým mluvčím. Na veletrhu se stal její stánek zdrojem zábavy kolemjdoucích, protože překladatelka přeložila „invalidní vozík“ slovem, které odpovídá českému „trakař„. V té chvíli už s tím samozřejmě nic neuděláte.
Jak kontrolujete kvalitu překladatelů a tlumočníků?
Dříve jsme chtěli nabídnout lidem a firmám co největší počet překladatelů. Jak jsme začali postupně do oboru pronikat, zjistili jsme, že za „překladatele“ se může prohlásit téměř každý, kdo přišel s jazykem do styku a má vysoké sebevědomí. Živnost není vázaná, vzdělání nikdo nekontroluje a dokonce ani samotné jazykové vzdělání negarantuje to, jestli je překladatel schopen řídit zakázku a dovést ji v termínu ke zdárnému výsledku. Velmi záleží na jeho osobnostních předpokladech. Museli jsme tedy přístup změnit a orientovat se spíše na kvalitu překladatelů než na jejich počet. Zdůraznili jsme roli referencí, zasíláme dotazníky spokojenosti zákazníkům a vyřazujeme překladatele, kteří nenaplňují Kodex komunikace se zákazníkem. Zavedli jsme vstupní pohovory s překladateli a nezařazujeme začátečníky bez praxe a překladatele, kteří nesplňují nastavená kritéria. Edukujeme překladatele v zásadách jednání se zákazníkem. Při pohovoru dbáme i na osobnostní předpoklady překladatelů. Zákazníkům doporučujeme jen překladatele, se kterými je radost pracovat.
Hájíte více zájmy překladatelů nebo zákazníků?
Máme blíže ke spotřebitelské organizaci, která dlouhodobě sbírá hodnocení práce překladatelů a agentur. Nicméně přirozeným způsobem se selektuje skupina výborných a spolehlivých překladatelů, tlumočníků a agentur, kteří u nás mají hodně pozitivních referencí od zákazníků a se kterými také osobně komunikujeme. Ty odměňujeme plaketou Garantovaný překladatel a doporučujeme je do firem. Z těch stovek překladatelů, se kterými jsem komunikoval, je považuji za elitu a nebojím se je doporučit vlastním jménem.
Z historických důvodů jsou u nás registrovaní i překladatelé, kteří neprošli pohovorem a pokud chodí stížnosti, tak převážně na ně. V nejbližším roce bychom to chtěli rozseknout a překladatele bez referencí a pohovorů vůbec nezobrazovat. Uvidím, za jak dlouho se nám to podaří personálně zvládnout. Zatím je kompromisním řešením právě plaketa Garantovaný překladatel.
Vztah s překladateli
Jak vnímají Registr překladatelských firem překladatelé?
Je to velice individuální. Našim cílem není zalíbit se všem, ale těm šikovným a schopným dát možnost ukázat svůj profesní životopis a své reference novým zákazníkům. Překladatelé, kterým jsme pomohli k velké zakázce nebo stálému kontraktu, který je živí několik let, jsou s námi samozřejmě spokojeni. Často nám i poděkují, přestože jsme pouze správci systému a zásluhu na získání zakázky mají hlavně jejich dobré reference a kvalitně vyplněný profil. Překladatelé, které jsme po stížnostech vyřadili, odmítli zařadit nebo kteří odešli, protože si je zákazníci nevybírali, nás samozřejmě nechválí. Pro některé je nezkousnutelný problém, že by zákazníci měli hodnotit jejich práci. Takovým byste ale svoji zakázku svěřit nechtěli, že?
Trochu problém vidím v přehnaných očekáváních překladatelů. Někteří čekají, že jim budeme pravidelně dodávat zakázky jako překladatelská agentura, ale bez agenturní provize. Jiní se domnívají, že když uvedou do profilu všehovšudy jméno a jazyk, tak zákazník hned poběží dát svoji zakázku právě jim. Když překladatelé za registraci platí, tak je pochopitelné, že v nás vidí více reklamní službu pro sebe než službu pro spotřebitele – zákazníka. Stále proto musíme opakovat, že jsme jako seznamka, že výběr je na zákazníkovi.
Co vás v oboru překladů trápí?
Když překladatelé nezhodnocují své kvality a nechtějí o sobě novým zákazníkům nic prozradit. Prezentaci nevyplní dobře, reference nechtějí získávat; stačí jim, že jsou u nás uvedeni. Svět kolem se ale mění a při stále větším podílu textů překládaných strojově umělou inteligencí, není závislost na dvou či třech zákaznících do budoucna perspektivní. Trh se bude zmenšovat, část překladů bude dělat umělá inteligence a mít vybudované referenční portfolio s vyššími desítkami hodnocení se bude v konkurenci ostatních překladatelů velmi hodit.
Trochu mě také mrzí různé animozity. Ať již z rozhovorů s překladateli nebo ze skupin na Facebooku vnímám různé boje. Mladí levnější překladatelé jsou trnem v oku těm dražším, kterým kazí ceny. Překladatelé bez razítka se nemají rádi se soudními tlumočníky, překladatelé válčí s agenturami, překladatelé s vysokoškolským vzděláním s překladateli bez oborového vzdělání, překladatelé sdružení v JTP mají spory s překladateli mimo tuto organizaci atd. Všechny tyto spory mají konkrétní příčiny, které ale nejsou snadno řešitelné.
Máte s nějakou skupinou překladatelů problém?
Mezi překladateli jsou obrovské rozdíly. Velmi mě to překvapilo, protože jsem si všechny překladatele představoval jako v knihách ponořené intelektuály. Nicméně při pohovorech jsem se setkal jak s velmi inteligentními a praktickými lidmi, tak doslova s prostoduchými bytostmi, které nebyly schopné porozumět psanému textu (a nebyli to cizinci) a komunikovat. Dokonce i někteří soudní tlumočníci byli při pohovoru tak dezorientovaní, že nechápu, jak mohou vůbec vykonávat svoji profesi.
Problémovou skupinou jsou „taky překladatelé„, kteří vůbec překladateli nejsou a nevědí to. Vrátí se ze zahraničí, neseženou žádnou vhodnou práci, tak se alespoň na čas rozhodnou stát „překladateli“. Velmi kazí pověst překladatelské profesi. Ty se snažíme odhalit již při pohovoru. Zpravidla nemají reference a nejsou s to je získat.
Další problematickou skupinou jsou „egoši„. Ti zosobňují český národní rys „odborníků na vše“. Při epidemii jsou epidemiologové, při hokeji rozhodčí. Rozumí nejen překladům, ale i programování, webovým technologiím, designu, marketingu atd. Vše vědí nejlépe, nejsou schopni uznat chybu. Jednají povýšeně a arogantně. Zdravé sebevědomí je v pořádku, mít na věci názor také, ale schopnost naslouchat, vnímat druhé a jednat s nimi s respektem je nesmírně důležité. Pro klienta je peklo s někým takovým na zakázce spolupracovat.
S kterými skupinami překladatelů máte dobrou zkušenost?
Velmi rád komunikuji s „profíky„. To jsou inteligentní zorientovaní překladatelé a tlumočníci, kteří vědí, co potřebují, vytvoří si perfektní prezentaci a nečiní jim problém požádat zákazníky o hodnocení své práce. Velmi dobře komunikují. Zpravidla jsou i skromní, vstřícní, naslouchají radám a jsou s to je modifikovat a využít dle své konkrétní situace. Ty je radost doporučovat.
Dále mám velmi rád skupinu „pracovité včelky„. To jsou srdcaři, kteří pro jazyk dýchají a jsou ve své práci velmi pečliví. Někdy nejsou velcí kamarádi s počítačem a potřebují s vyplněním profilu trochu pomoci, ale pro zákazníka ale udělají vše; někdy až za zdravé hranice.
Velmi nadějná je skupina „mlaďochů„. Tito překladatelé, co jsou v oboru tak 1-2 roky, nemají sice tolik zkušeností, ale jejich výhodou je znalost technologií, rychlost, bystrost a flexibilita. Cenově jsou dostupnější a přitom je s jejich prací velká spokojenost. Snaží se zákazníkovi ukázat, jak jsou dobří, a to je motivuje k perfektním výsledkům.
Co si myslíte o překladatelských agenturách?
Úloha agentur je nezastupitelná. Řada překladatelů neumí nebo nechce řešit komunikaci s klienty. Také organizace vícejazyčných nebo rozsáhlých překladů či tlumočení vyžaduje know-how agentury. Důležité je, aby agentura dělala svoji práci dobře, měla pro zákazníka přidanou hodnotu v organizaci a garanci kvality překladu a nefungovala jen jako drahá pošta od překladatele ke klientovi. Překlad by měl projít korekturou či agenturní kontrolou. Slýchávám stížnosti, že tomu tak vždy není.
Jedna brněnská překladatelská agentura spolupracuje s výborným překladatelem arménštiny, který ale hrozně pije a není možné se na něj spolehnout. Překládaný text buď ztratí nebo na něj zapomene. V agentuře to řeší tak, že překladatele zamknou v kanceláři agentury a pustí ho až po odevzdání překladu. Takového překladatele nemůžete pustit samotného k zákazníkovi.
Na agenturách mě trochu mrzí strach, jaký mají z hodnocení od zákazníků. Jen málo agentur má se zákazníky natolik úzký vztah, aby si mohly dovolit je oslovit s žádostí o veřejnou referenci. Proto si vážím těch agentur, které naše hodnotící formuláře svým zákazníkům pošlou a zákazník napíše pár pozitivních vět o jejich práci.
Jak vidíte budoucnost překladatelské profese?
Domnívám se, že do překladů hodně zasáhne umělá inteligence. Již nyní jsou obory, kde nahradila lidského překladatele. Překladatelé budou stále více supervizory a korektory, kteří budou řešit překlady za pomocí programů pro podporu překladů (neplést si s aplikací Google Translator). Překladatel tak zvládne větší objem práce, klesne cena za normostranu a mezi překladateli bude větší konkurence. Znalost technologií bude pro překladatele zásadní. Zvýší se také význam překladatelských agentur, které budou zajišťovat technologický background pro své překladatele. Část překladů se přesune přímo ke klientům, kdy se některé texty nebudou vůbec překládat, ale budou se „on the fly“ zobrazovat přímo v požadovaném jazyce. Méně důležité překlady již nebude dělat překladatel, ale firmy si je vyhotoví například pomocí DeepL. Překladatelé budou mít méně rutinní práce a budou žádaní hlavně pro jazykový cit a kreativitu na náročnější texty.
U konsekutivního tlumočení rozhovorů to neumím úplně odhadnout, ale myslím si, že bude nahrazení člověka strojem pomalejší, protože tlumočník často při tlumočení koriguje i kulturní odlišnosti a tlumočí s ohledem na nevyřčené souvislosti. Naopak u simultánních tlumočení konferencí, kde není moc interaktivní komunikace, může stroj člověka nahradit celkem rychle, protože má „neomezenou“ paměť a rychlost zpracování informací je jeho výhodou.
Děkuji za rozhovor
Za Jazyky.com se ptal Adam Šmíd
