Důvodů, proč by mladý člověk měl vyrazit do cizí země je spoustu. V mém případě byla hlavní motivací láska. Přijel jsem zrovna z roadtripu po USA do své vlasti a zamiloval se do dívky, která za dva týdny odjížděla do Kanady. Nějaký čas jsem se rozhodoval, ale nakonec zvítězila láskou poblázněná hlava a volba byla jasná – vyprášit kožich, zasít ponožky, nabrousit brusle, jedu do Kanady.
Před odletem
Tak rychle to zase nešlo, ale postupně jsem vyplnil všechny formuláře a splnil další náležitosti potřebné k udělení víza k programu Pracovní prázdniny a pomalu se těšil a trochu i děsil toho, jaké bude soužití s holkou, kterou znám pár týdnů, navíc v cizí zemí hodně daleko od domova.
Vyřízení víz se hodně protáhlo, jelikož jsem do zahraničí za prací a studiem nejel poprvé. Ambasáda si navíc vyžádala výpis z rejstříku trestů z Velké Británie, kde jsem dříve pracoval. Nakonec se mi podařilo získat víza na jeden rok do Kanady, zbývalo už jen pořídit zdravotní připojištění, zabookovat letenku Mnichov-Calgary, namnožit životopisy, sbalit pár drobností a vyrazit směr Saskatoon, Saskatchewan, kde na mě již netrpělivě čekala má dívka a hlavně další velká výzva. Vydržím s ní v jednom bytě následující rok? Podaří se mi nalézt práci? Byl jsem odhodlány a věřil, že i tentokrát se mi podaří adaptovat v novém prostředí.
Mrazivé i vřele přivítání
Do Saskatoonu jsem přiletěl v polovině února, což bývá jeden z nejmrazivějších měsíců v roce a musím potvrdit, že zima byla třeskutá (okolo -30).
Náš malý byt jsme sdíleli ještě s jedním spolubydlícím – veselým Mexičanem Davidem, otcem sedmi děti (které zůstaly naštěstí v Mexiku). Byt to byl skromný ale dostačující a hlavně levný (250 CAD/osoba/měsíc což je dosti levné na kanadské poměry).
Hned druhý den jsem vyrazil do downtownu (centra města) vyřídit sociální číslo. Orientace ve městě byla snadná a městský úřad jsem nalezl raz dva, stejně tak proběhlo vyřízení sociálního čísla a prakticky během 10 minut se ze mě na jeden rok stal skoro rovnoprávný kanadský občan. Od pána na úřadě jsem dostal i pár tipů, kde hledat práci, a tak jsem nelenil a vyrazil do nedalekého úřadu práce, kde můžete zdarma používat pc a tiskárnu pro hledání práce.
Rozeslal jsem několik e-mailů, ale selský rozum a zkušenosti z let předchozích praví, že nejlepší způsob hledání práce je osobní kontakt. Cíl zněl tedy jasně – stavit se ve všech hotelech v okolí, poptat se na práci a nenápadně podsunout životopis. S mapkou Saskatoonu v ruce a batohem plným životopisů jsem tentýž den navštívil asi 6 hotelů a tímto způsobem pokračoval další dny. Důležité je vlastnit telefon s kanadským číslem.
Asi po týdnu mi zavolali z jednoho hotelu, kde hledali kuchaře. Nikdy jsem v kuchyni nepracoval, ale v životopisu jsem přesto měl ve zkušenostech uvedeno "kitchen hand", trochu přece vařit umím. Pohovor byl hodně v klidu, na mého budoucího šéfa hlavně zapůsobilo to, že jsem z Čech, stejně jako jeho oblíbený hokejista Jágr, takže asi hlavně díky Jardovi mě vzal (Jaromíre, jestli to čteš, tak děkuji že jsi tak skvělý hokejista, vážně), ale hodně asi také pomohlo, že jsem byl ochoten se vše naučit.
Kuchařem v kanadském hotelu
Hned od začátku se mi nové pracovní prostředí zalíbilo. Jako všude na světě, je to především díky lidem, kteří se v něm pohybují, a ti se kterými jsem měl to štěstí pracovat já, byli neuvěřitelně vstřícní, ochotni, přátelští, zábavní, a hlavně každý byl respektován takový, jaký je.
Díky předchozím pracovně studijním pobytům ve Velké Británii pro mě jazyk nebyl problémem a tak jsem se především učil chápat chod kuchyně, přípravu jídel a vůbec takovou tu běžnou pracovní rutinu. Jak staré moudro praví – břemeno se nese lehce tomu, kdo ho nese rád – i mě šla práce v kuchyni dobře od ruky, protože mě bavila a já se postupně vypracoval na kuchaře pro nejrušnější směny. Bylo to sice často stresující a hodně náročné, ale i přesto mě práce v mezinárodním kolektivu naplňovala a obohacovala i po dalších stránkách – našel jsem si nové přátelé, dozvěděl se spoustu zajímavosti o životě v Bangladéši, Vietnamu, a hlavně si užil spoustu zábavy s lidmi, které v Čechách postrádám.
Život v Kanadě
Po městě jsem se přepravoval autobusem MHD (měsíční jízdenka 71 CAD), jelikož auto by byla příliš velká a ztrátová investice (ceny cca od 600 CAD). Autobusy jezdily s častou frekvencÍ, víceméně na čas. Nutno však říci, že kanadská města a vlastně celá Severní Amerika je designovaná pro člověka s autem. Bez auta jste v Kanadě jako bez nohou, což jsem pocítil i já. Autobusy jezdily pouze městem, které bohužel moc krás neskýtalo, a tak po čase byl život v Saskatoonu (resp. trávení volného času) lehce stereotypní až depresivní (asfalt, beton, beton, asfalt).
Naštěstí jsem pracoval 5 dní v týdnu, takže jsem byl celkem zaměstnaný. Volně dny jsme většinou trávili návštěvou knihovny, čínského bufetu, kina, či tenisovými turnaji s kolegy z práce na zdarma přístupných hřištích. Po příchodu jara a krásného počasí jsme si s přítelkyni řekli, že musíme z té betonové džungle vypadnout nebo zešílíme, a tak jsme půjčili auto a na víkend vyrazili směr Prince Albert NP.
Pocit, jaký v nás tento výlet vyvolal, bych přirovnal ke koupeli po týdnu plazení se v bahně. Říká se, že nejlepší způsob, jak poznat Kanadu je z kanoe a tak i my jsme si jednu vypůjčili a vydali se prozkoumat řeku v kanadské divočině. Zážitek to byl nezapomenutelný (bobra v lese každý den nevidíte).
Návrat zpět do města byl jak návrat do jiného světa, ale po čase si člověk zvykne a hlavně jsme si naplánovali další, tentokráte týdenní výlet do NP Banff, který jsme navštívili před odletem domů, a který byl vyvrcholením našeho roku stráveného v Kanadě. Přestože život v Saskatoonu nebyl nejrůžovější, práce v kuchyni se skvělými lidmi mě bavila a tak loučení s Kanadou bylo takové rozporuplné.
Plusy, Minusy
I špatná zkušenost je zkušenost a člověku rozšíří obzory, uvědomí si hodnotu věcí, které považoval za samozřejmost. Život v betonem a asfaltem zalitém městě člověku otevře oči, pochopí jaké má štěstí že žije v malebných Čechách (pokud se vám nelíbí v ČR, vyrazte do Saskatoonu).
Na druhou stranu Kanada je země svobodná, spousta věci je tam jednodušších a obecně je méně byrokracie, povolenku na ryby nebo lov si koupíte v supermarketu a můžete vyrazit lovit, rybařit.Řidičák máte od 16 let, sociální číslo máte za 10 minut a jste skoro Kanaďan.
V jiných směrech je člověk ale hodně omezován: například bez auta se nikam nedostanete, pokud chce jít člověk někam pěšky nebo jet na kole, nemá šanci. V některých částech města ani neexistují chodníky, vůbec se nepočítá s tím, že by se někdo mohl dopravovat jinak než autem. Ale žádná země není ideální a bez chyb, my Češi bychom se třeba mohli učit od Kanaďanů slušnému chování, respekt, ohleduplnost, pomoc bližnímu – věci, které jsou v Kanadě samozřejmostí.
Rada na závěr
Jet do Kanady s průměrnou angličtinou (FCE) bez agentury a práce zařízené předem lze docela v pohodě zvládnout, stačí přibalit trochu toho selského rozumu, teplé oblečení a hlavně dobrou náladu.
Finance
Výdaje
| letenka | 17 000 CZK |
| víza | 2 000 CZK |
| jízdenka (Praha-Mnichov) | 2 000 CZK |
| pojištění (roční) | 12 000 CZK |
Příjmy
| práce | 10,9 CAD/h – cca 36h/týden |
| duševní přínos | nevyčíslitelné, doživotní |
Praktické
| nájem | 250 CAD/měsíc + 10 CAD energie |
| bus (předplatní jízdenka) | 71 CAD/měsíc |
| jídlo (na přežití 🙂 | 20 CAD/týden |
| pivo v hospodě | 3 CAD |
| jídlo v čínském bufetu (sněz, co chceš) | 10 CAD |
| bus Saskatoon-Calgary | 50 CAD |
| hokejový zápas WHL | 25 CAD |
| půjčení auta | 100 CAD/2 dny včetně pojištění |
| otevření bank. účtu | zdarma včetně karty, měs. poplatek cca 4 CAD |
P.S.
S tou dívkou, za kterou jsem se vydal přes oceán, spokojeně žiji dosud a
nikdy jsem svého rozhodnuti nelitoval. Někdy se prostě vyplatí pořádně
zariskovat. Odvážnému štěstí přeje, a můj příběh je tomu živým důkazem.