Země se zmenšuje. Vzdálenosti se zkracují. Kultury se prolínají. Lidé se setkávají. Na svých cestách lidé používají na ukrácení času různé tiskoviny, časopisy nebo knihy. Novinami či časopisem můžeme jen tak listovat, případně se ovívat, skládat z jednotlivých stránek origami, psát si na ně nápady či myšlenky, nebo jen tak čárat, vylepšovat obrázky, zkrátka papír snese hodně, téměř všechno.
S knihou je to jiné, chceme, aby nás rozptýlila, pobavila, někdy
poučila. A pokud je napsaná v jiném jazyce, než je náš rodný, chceme jí
porozumět.)
Reprodukce nebo originál
Nejde o to zkopírovat text knihy do jiného jazyka, ale čtenář by si měl knihu užít stejně jako čtenář originálu. Kniha, ať je její téma jakékoliv, nese rukopis autora. Pro zachování osobitosti knihy by bylo ideální, aby si autor přeložil svou knihu sám. A protože spisovatelů, kteří jsou bilingvní a píší ve více jazycích, není mnoho, spisovatel hledá překladatele pro svou knihu. Osloví jich několik a zadá jim ke zkušebnímu překladu úryvek své knihy.
A okamžitě má starosti: ani jeden překlad nesplnil jeho očekávání. Jak je to možné, to se proboha nenajde ani jeden překladatel, který by dokázal přeložit smysluplně tu útlou knížku! Ale najde, jen autor dělá něco, co by neměl. Překlad knihy má zadávat někdo jiný. Někdo nezaujatý. Agent, manažer nebo vydavatel autora. Člověk, který nebude mít důvod se k překladatelům chovat, jakoby mu chtěli jeho dílo jen zkazit. Měl by s překladatelem spolupracovat na překladu. Překlad knihy je náročný v tom, že překladatel převádí obraty do cílového jazyka, používá výrazové prostředky, které se v cílovém jazyce používají, ale zároveň zachovává umělecké prvky a styl díla. A to je fuška. K tomu nestačí jen dobrá jazyková vybavenost překladatele, on se musí ‚vcítit‘ do autora, do toho, co chce sdělit svou knihou.
Každý spisovatel by nejraději obdržel od překladatele doslovný překlad své knihy s tím, aby byl zachován její styl, myšlenky, skrytý záměr a hlavně čtivost. To je ideál. A překladatel by takovýto překlad rád poskytl. Jedná-li se o překlad knihy v souhlasné jazykové skupině (např. stejná jazyková rodina nebo geograficky blízké jazyky), je tento ideál dosažitelný. Něco jiného je, jedná-li se o jinou jazykovou skupinu, nadto s odlišnou kulturní historií. V tom případě pak překladatel vytváří nový originál.
Scénárista a režisér
Zkusme si představit scénu z nějakého dobrodružného filmu. Spisovatel sepsal knihu, podle které scénárista zpracoval scénář, a režisér ji režíruje a herci ztvárňují. A to už je lidí, kteří se musí dohodnout a podřídit se záměru vytvořit tuto scénu! Vztah autora knihy a překladatele je podobný vztahu scénáristy a režiséra. Scénárista (autor knihy) dodal původní dílo (své myšlenky) a režisér mu je neustále upravuje a přepracovává. A produkce huláká, aby se už konečně dohodli, jinak to nebude platit. U knih produkci zastupuje vydavatel překladu.Z uvedeného je patrné, že konzultace a kompromisy jsou nezbytností, ale není patrné, kolik jich asi bude.
Capture the essence (Jádro pudla)
Ukázkovými příklady, kdy nelze použít doslovný překlad, jsou ustálená rčení. V každém jazyce jich je spousta. Jsme s nimi doslova sžití. Jak byste přeložili například it’s raining dogs and cats? Prší psi a kočky, nebo v češtině obvyklým prší, jen se leje, padají trakaře, anebo že je venku boží dopuštění? He tasted of his own medicine. Ochutnal svou vlastní medicínu nebo kdo jinému jámu kopá? Některá ustálená rčení jsou téměř podobná – a storm in a teacup (bouře ve sklenici vody), get something for a song (dostat něco za hubičku).
Modelová situace: udělá se Vám nevolno na ulici v Anglii. Případní zachránci se Vás zeptají Jak se máte? (How are you?) a Vy nemůžete odpovědět jinak, než Děkuji, dobře. (I am fine, thanks) A teprve potom můžete vypustit duši. U nás, pokud se najdou nějací zachránci, nechtějí vědět, jak se máte, ale chtějí znát Vaši diagnózu. Všechna zdvořilost jde stranou. Duši můžete vypustit také. To jsou ovšem jen příklady pro ilustraci. Kniha, pokud ji spisovatel psal v rodném jazyce, například v češtině, obsahuje takových zažitých obratů nepřeberně. Český čtenář si jich ani nevšimne, nevnímá je. Je s nimi sžitý.
Pro překladatele to ale znamená převést tyto obraty do cílového jazyka tak, aby čtenář překladu „neklopýtal“ v ději, aby se neztrácel. Přece naším hlavním důvodem, proč čteme knihy, i ty přeložené, je pobavit se. A tím máme na mysli jejím dějem a nikoliv překladatelskými přehmaty.
Autorka je kmenová překladatelka a tlumočnice Abiturient.cz. Autorka se zabývá překlady anglického a španělského jazyka a specializuje se na oblasti marketingu, turismu, gastronomie a medicíny.