Všichni víme, do jakých zemí potřebujeme vízum a alespoň zběžně tušíme, kam do Evropy bez pracovního povolení. Ale jen stěží dokážeme poradit japonskému kolegovi či mexické stážistce, jak je to s vydáváním českých víz a zelená karta nám evokuje jenom film s Depardieu v hlavní roli. Pojďme si stručně připomenout základní fakta o vydávání českých víz za účelem zaměstnání.
Co to je vízum a kdo ho potřebuje?
Dle oficiální definice je vízum povolení opravňující ke vstupu a pobytu na území České republiky a ostatních států Schengenského společenství. Zde je nutno upřesnit, že příslušníci států členů Evropské unie a Schengenského společenství nepotřebují ke vstupu ani pobytu na území České republiky vízum, dále tedy budeme hovořit o cizincích pouze ve smyslu členů třetích států.
Smluvními státy Schengenského prostoru jsou:
Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Island, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko a Švýcarsko.
Dle plánované délky pobytu se víza dělí na krátkodobá a dlouhodobá, přičemž hraniční délkou je 90 dnů. Pokud se mluví o tzv. vízové povinnosti příslušníků některých států, jedná se o povinnost cizince požádat o krátkodobé vízum pro pobyt kratší 90 dnů.
Seznamy států, jejichž příslušníci podléhají vízové povinnosti, naleznete na webových stránkách ministerstva zahraničních věcí České republiky.
Ilustrujme si vízovou povinnost následujícím příkladem. Ruská turistka si před příjezdem do České republiky musí vyřídit krátkodobé vízum, zatímco japonský turista předloží na českých hranicích pouze cestovní pas. Ale pokud tito dva turisté podlehnou krásám České republiky nebo se nechají zlákat výnosným zaměstnáním v prodeji babušek v kimonu a zůstanou na území České republiky déle než 90 dní, oba mají povinnost požádat o dlouhodobé vízum.
Důvod pobytu je nutné doložit spolu s žádostí a může jím být mimo jiné práce, podnikání, studium, nebo třeba sloučení rodiny. Nejobvyklejším typem víza je vízum tzv. pracovní, tedy vízum za účelem zaměstnání, na které se zaměříme dále.
Pracovní povolení a vízum
Zaměstnavatel, jež má v úmyslu zaměstnat cizince, musí oznámit příslušnému úřadu volné místo práce. Cizinec poté podá na příslušném úřadu práce žádost o vydání pracovního povolení, jež se vztahuje k tomuto předem určenému místu a musí být doložena vyjádřením zaměstnavatele, že cizince zaměstná.
Pracovní povolení jako takové ale neopravňuje cizince k pobytu na území České republiky. Cizinec je povinen po vydání pracovního povolení požádat příslušný zastupitelský úřad o vydání dlouhodobého víza za účelem zaměstnání.
K žádosti o vízum je třeba doložit následující podklady:
- vyplněnou žádost v češtině, jejíž vyplnění by nemělo být podceňováno a odkládáno na poslední chvíli, protože čtyřstránkový formulář žádosti obsahuje velké množství poměrně podrobných identifikačních údajů týkajících se osoby cizince, ale také jeho rodičů, sourozenců, poslední adresy v zahraničí atd.
- pracovní povolení (popř. jednací číslo, pod nímž je žádost o povolení vedena u úřadu práce);
- potvrzení o ubytování v České republice (nájemní smlouva, prohlášení ubytovatele) po dobu platnosti víza;
- výpis z evidence Rejstříku trestů (nebo obdobný doklad) vydaný domovským státem
- správní poplatek, jehož výše se může lišit v závislosti na mezinárodních smlouvách uzavřených Českou republikou s příslušným domovským státem
Zelená karta
Zelená karta přinesla počátkem roku 2009 zjednodušení procedury pro cizince v tom smyslu, že představuje zároveň pracovní povolení a zároveň povolení k pobytu. Cizinec tedy po jejím vydání není povinen žádat ještě o vízum.
Použití zelené karty je ale prozatím limitováno, a to dvěma způsoby. Za prvé zelená karta je určena jen pro cizince, občany následujících zemí: Australské společenství, Černá Hora, Chorvatská republika, Japonsko, Kanada, Korejská republika, Nový Zéland, Republika Bosna a Hercegovina, Republika Makedonie, Spojené státy americké, Srbsko, Ukrajina.
Za druhé je zelená karta vydávána jen přímo na určité kvalifikace, po kterých je v České republice poptávka. Zákon stanoví tři úrovně kvalifikací označené písmeny A – kvalifikace vysokoškolská, B- alespoň výuční list, C- ostatní.
Pokud se cizinec rozhodne zažádat o zelenou kartu, vybere si v registru míst vhodných pro zelené karty pracovní místo, jež vyhovuje jeho požadavkům a kvalifikaci a na příslušném zastupitelském úřadě podá žádost o zelenou kartu na vztahující se k tomuto pracovnímu místu.
Povinně přikládané dokumenty se zde omezují na platný cestovní pas, potvrzení o kvalifikaci (diplom), dvě fotografie a správní poplatek ve výši 1000 Kč.
Zastupitelský úřad vyrozumí cizince o schválení žádosti do dvou měsíců od podání a v případě chválení vydá pracovní vízum. Protože na rozdíl od pracovního povolení se u zelené karty nevyžaduje předchozí vyjádření zaměstnavatele, zda cizince zaměstná, a zaměstnavatel není povinen cizince zaměstnat, je vhodné se spojit se zaměstnavatelem před odjezdem, zaslat mu životopis a dohodnout si předem podrobnosti o nástupu do práce.
Po příjezdu do České republiky je cizinec povinen vyzvednout si zelenou kartu na pracovišti odboru migrační a azylové politiky a nastoupit do práce.
Více informací
Velmi užitečnou pomůckou v této oblasti jsou internetové stránky Ministerstva zahraničních věcí České republiky.
Podrobnosti vztahující se k povinnosti cizince jakožto zaměstnance naleznete na webových stránkách Ministerstva práce a sociálních věcí.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady do angličtiny, překlady němčiny, překlad do češtiny a překlady z francouzštiny.