Jak na Skotsko – aneb život v zemi melancholické krajiny a existencionálně vanoucích větrů očima fotografky. Díl třetí: Jak se žije v Glasgow a rozloučení.
Glasgow – rough city
O Glasgow se ve Skotsku říká, že je to drsné město, „rough city“, stejně jako akcent tamní angličtiny. Co se týká akcentu, zcela souhlasím, je jeden z nejmíň srozumitelných v celé Británii (i když těžší pro mě bylo rozumět lidem z Liverpoolu a Manchesteru, ale to může být otázka zvyku). A i jinak to bude asi docela pravda, i když nějakou „drsnou čtvrť“ najdete v každém větším městě. Ale je pravda, že takové projevy agresivity jako v Glasgow jsem nezažila nikde jinde. Nikde jinde v cizině jsem ale taky nestrávila devět měsíců svého života. Těžko posuzovat.
Jak už jsem se zmínila, zpočátku jsem bydlela asi tři měsíce v hostelu, protože to bylo levnější, než si platit drahý podnájem, které jediné byly na jaře v Glasgow k mání. Zdaleka jsem nebyla v podobné situaci sama – nedostatek financí řešilo mnoho lidí z nejrůznějších zemí podobně, pravděpodobně i díky veliké ochotě a vstřícnosti našeho pana domácího – majitele hostelu. V prostorné kuchyni se tak každý večer scházelo několik cizinců jako jedna velká rodina. Velice příjemné zázemí pro krušné začátky v cizí zemi.
No a pak samozřejmě probíhalo další navazování kontaktů v pracovních kolektivech – ty nejcennější jsem si odnesla hned z první práce ve skladě Scotmail – mými velice blízkými přáteli se stali lidé z jedné skupinky polských kamarádů – studentů. S nimi jsem se stýkala po celou dobu mého pobytu ve Skotsku a s některými udržuji kontakt doposud. Vzhledem k naší nevalné finanční situaci (všichni jsme měli na co šetřit) jsme pořádali především soukromé večírky a filozofické debaty, a také výlety po skotských končinách, chodili jsme plavat apod..
Glasgowská zábava
Nejvíc glasgowských hospod a klubů jsem poznala s lidmi z fotogalerie, kde jsem pracovala jako dobrovolník. To mělo často i tu výhodu, že za mě pan ředitel platil účet. Glasgow je v tomto směru město bohaté na velice různorodé podniky, od tradičních skotských hospod, přes dražší bary a restaurace, až ke klubům se zajímavým designem a taky programem. Nutno taky říct, že lidé v tomto městě mají velice rádi alkohol, což se podepisuje zejména na mládeži. Nikdy dřív jsem nepotkala tolik mladých abstinentů – vyléčených alkoholiků. Údajně je k pití nejvíce svádí skotské depresivní počasí, a s tím související nedostatek outdoorových aktivit. Jednoduše alkohol je velice často lék proti nudě. A lidé mají v průměru víc peněz jako u nás, mohou si tedy víc dopřát.
Glasgow – město nákupů
Snad celý a snad každý víkend (záleží na počasí) jsou ulice narvané lidmi s narvanými nákupními taškami. Lidmi z celého Skotska. Naprostá mánie, šílenství, konzumní životní styl jako na dlani. To jsou chvíle, kdy se citliví a přemýšliví jedinci z Polska či České republiky uchylují buď do galerií (většinou je vstup zdarma), navštěvují historické památky (v tomto směru doporučuji v Glasgow především obrovský starý hřbitov na kopci nad katedrálou – tzv. necropolis) nebo utíkají mezi ladné křivky kopců a k třpytícím se hladinám jezer skotské krajiny (všechno stojí za to, nejhlubší stopy ve mně zanechal asi Isle of Skye, Loch.Ness a Orkneye).
Samozřejmě Glasgow je taky místem, kde se děje spousta zajímavých kulturních akcí, výstav, koncertů apod. Je to centrum moderní architektury, kde se už od dob slavného secesního architekta Charlese Rennieho Mackintoshe architekti nebojí experimentovat. A velice často se jim dílo vydaří. Stejně tak starší architektura je velice působivá (např. Central Station), i když o tu se v Británii nepečuje zdaleka tak moc jako u nás. I to často zesiluje její působivost.
Na každý pád je Glasgow zajímavou britskou metropolí, jejímž největším specifikem asi vždy bude především akcent tamní angličtiny.
Konec příběhu
Asi po devíti měsících jsem, řekněme, z osobních důvodů Skotsko opustila a vrátila se zpět do Čech – abych byla užitečná zase chvíli v této zemi, pokud mi k tomu dá příležitost. V podstatě jsem zatoužila dělat trochu náročnější práci, při které se využívá větší kapacity mozku. V Británii shání cizinec takovou práci jen velice nesnadno, i v případech, že tam třeba i několik let studoval a jeho angličtina je výborná (příběh švédské kamarádky). Samozřejmě záleží taky na oboru – vzhledem k tomu, že galerie se hemží dobrovolníky, moc velké iluze jsem si o práci historika umění nedělala. K práci sociální, o kterou bych rovněž měla zájem, mi chybělo patřičné vzdělání. A taky – asi se mi už prostě chtělo domů.
Celá moje „skotská zkušenost“ pro mě byla samozřejmě velice důležitá. Tak za prvé splnila to, co jsem vnitřně tolik potřebovala – naprostou změnu prostředí a každodenních stereotypů. To byl ale jen jakýsi základ, z něhož vyrostly nesmírně důležité zkušenosti, cenné pro celý život. Ať už se to týká hlubšího poznávání odlišného životního stylu Britů (v určitém ohledu se mi chce zvolat „naštěstí stále odlišného“ od toho našeho), života jiných kultur a národů (jak známo, Británie je země dosti kosmopolitní), jiné krajiny – ať už městské či přírodní, nebo více osobních zážitků a z nich plynoucích poznání sebe sama. A samozřejmě pokroky v (skotské!) angličtině. To vše přináší člověku nejen větší přirozenou otevřenost a nadhled, řekněme, i na úrovni mezinárodních vztahů, ale také větší sebevědomí a vnitřní jistotu. I špatná zkušenost je lepší než žádná zkušenost. Čímž nechci říct, že by tato převládala. I když velice často to záleží na tom, jak k dané věci člověk přistoupí. Každopádně se zkušeností člověk roste. Zkrátka a dobře – dlouhodobější pobyt v zahraničí každému, kdo má na něco takového chuť (základní předpoklad!), vřele doporučuji. Jen směle vstříc dobrodružstvím.
Předchozí díly:
Práce ve Velké Británii – SkotskoI.
(Co byste měli vědět než to taky zklusíte)
Práce ve Velké Británii – Skotsko II.
(Práce, práce a zase práce, aneb něčím se živit musíte)
Další články k tématu:
Poznámky k tématu: Práce v Anglii
Práce v Anglii na poslední chvíli
Autorka vystudovala Studia umění a estetiky na FF MU v Brně. Nyní
pracuje jako historička umění a fotografka v Muzeu Vysočiny Pelhřimov.
Fotografuje Nikonem F65, ve většině případů používá pouze širokoúhlých
záběrů (28mm). Všechny fotografie podléhají autorským právům a jsou
použité se svolením autorky.
Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: překlady angličtina, překlady italština, překlady do němčiny a překlad do ruštiny.