Jak na Skotsko – aneb život v zemi melancholické krajiny a existencionálně vanoucích větrů očima fotografky. Díl první: Co byste měli vědět než to taky zkusíte.
Úvod – Co je třeba k přežití
Do skotského Glasgow jsem se vypravila na jaře 2005, a to čistě z důvodu potřeby radikální změny prostředí, práce, života obecně. Nevybrala jsem si prostředí zcela mně cizí – před pěti lety jsem pracovala jako au-pair tři měsíce v Edinburghu a už tehdy jsem měla na větší a od pohledu pro mě zajímavější, „různorodější“ Glasgow zálusk. Nabízel se sice také Londýn či Dublin, ale mně se nikdy nechce tam, kam jezdí skoro úplně každý, navíc při shánění práce může být takový jev značnou nevýhodou.
Přípravy probíhaly samozřejmě především prostřednictvím internetu, a i když jsem spoustu informací aktualizovala až na místě, rozhodně se vyplatilo být v obraze a mít co nejvíce informací nejen o tom, jak si zařídit legální práci, co s pojištěním apod., ale i o tom, jak trh práce ve Skotsku funguje, jakými způsoby je možné se k nabídkám práce dostat a jak práci také získat. Kromě internetu by vám tyto informace měl poskytnout váš úřad práce. Mimo to může být dobré informovat se u nějaké agentury, která zprostředkovává pracovní, studijní a jiné programy v zahraničí.
Dobrá úroveň angličtiny podmínkou úspěchu
Co se týká úspěšnosti na britském trhu práce – zcela základním a zásadním předpokladem je aktivní znalost angličtiny. Čím lépe mluvíte a rozumíte, tím více máte šancí, tím více si vás všude váží, tím více si vás všude chtějí udržet, pokud navíc podáváte dobré pracovní výkony, chodíte včas a střízliví apod.. I u čistě manuálních prací musíte rozumět příkazům, tomu, co a jak máte udělat, takže se na znalost jazyka hledí i v takových případech.
Bankovní účet
Další velice podstatnou věcí je bankovní účet u britské banky. Výplatu lze jen velice málokdy dostat hotově nebo šekem a na účet do zahraničí ji odmítnou poslat. Bohužel otevření účtu u britské banky je věc poměrně složitá, jelikož se odehrává v poněkud začarovaném kruhu. I když zdá se, že stále více bank se „umoudřuje“ a nedělají už s otevřením účtu cizincům z nových členských států unie takové problémy. Konkrétně ve Skotsku doporučuji např. Clydesdale Bank, nicméně určitě to není jediný peněžní ústav v této zemi, který je ochotný otevírat cizincům účty alespoň toho nejzákladnějšího typu.
Reference
V Británii se velice drží na různé doporučující dopisy (reference letters). Nicméně co se týká referencí, vyřizují se nejčastěji telefonicky. Proto je také největší problém sehnat první práci. U těch dalších se už na vás potenciální zaměstnavatel může informovat u vašeho předešlého britského zaměstnavatele a troufám si tvrdit, že snad úplně vždy toho využívá. Dobře mohou působit i reference z České republiky, ale musí být na hlavičkovém papíře či doloženy vizitkou dané společnosti, jinak působí značně nevěrohodně.
Adresa
Důležitou věcí, kterou rovněž potřebujete k získání první práce, je obvykle dopis potvrzující vaši adresu ve Velké Británii, nejlépe spolu s nějakou úřední poštou, která vám na tuto adresu přišla (není vyžadováno vždy). Mně osobně takový dopis psal majitel hostelu, kde jsem zpočátku tři měsíce bydlela, protože jsem nemohla najít levný podnájem.
National Insurance Number
Dále je dobré mít vyřízené National Insurance Number, ale není to k získání práce nutné. Pokud ho nemáte, zaměstnavatel vám udělí prozatímní IN. O NIN si zažádáte na Job Center v místě vašeho bydliště (opět potřebujete zmíněný dopis potvrzující vaši adresu, a taky dopis od zaměstnavatele se stručnou informací, jakou práci děláte). Procedura s vyřízením NIN jim nějakou dobu trvá, klidně až tři měsíce. Netřeba ale panikařit, pojištění je za vás odváděno i tak, stejně jako daně, i když v poněkud vyšší míře. O přeplatek („tax back“) si ale zažádáte na úřadě zvaném Inland Revenue, až budete Británii opouštět.
Hledání práce
Práce se dá sehnat různě. Nejrychleji a většinou i nejpravděpodobněji skrze různé pracovní agentury, se kterými můžete komunikovat prostřednictvím internetu už před vaším příjezdem do VB a kterých je v každém větším městě spousta. Nikdy si ale přes net nezajistíte konkrétní práci, alespoň podle mé zkušenosti. Vždycky s vámi nejdřív chtějí mluvit, vyplnit pár papírů a většinou i testů, jak se orientujete v práci, kterou třeba chcete dělat apod. Většinou ale nebývají takové testy těžké. V některých agenturách si svoje pracovníky sami školí, aby si byli jisti úrovní svých služeb (mám konkrétně zkušenost s cateringem). Tyto agentury mají jednu velkou nevýhodu – mnoho z nich vám nabídne práci jen nárazově, jen pár dní či hodin v týdnu, proto bývají využívány především studenty jako vhodný prostředník k přivýdělku. Nicméně osobně jsem měla velké štěstí a první tři měsíce jsem pracovala přes agenturu ve skladě společnosti Scotmail, kde se kompletovaly různé zakázky poštovního charakteru – do obálek se dávaly letáky, různé propagační materiály, balily se knihy apod.. Naštěstí až po třech měsících začaly být nouze o zakázky, ale to už jsem měla zaděláno na slušné reference – tedy větší šanci najít jinou práci.
Job Centre
Dalším hojně využívaným zdrojem bývá nabídka Job Center, tedy v podstatě úřadů práce. Člověk tam ale vlastně vůbec nemusí přijít do styku se žádným úředníkem (a co se týká cizinců z nových členských zemí EU, ani by vlastně neměl), jen si sám vyhledává nabídky práce a zadarmo (z jejich telefonu) je může také obvolávat. Bývá to ovšem většinou (ale ne vždy!) běh na dlouhou trať, protože ti, co potřebují novou pracovní sílu, ji začínají shánět ve velkém předstihu a výběrová řízení mívají i několik kol.
Inzerce v tisku
Jinak je možné sledovat samozřejmě inzerci v nejrůznějším tisku, mně osobně se osvědčilo obíhat různé podniky (v mém případě především kavárny, hospody a hotely) a cpát jim svoje Curriculum Vitae. V drtivé většině případů se mi vůbec nikdo neozval, ale nakonec jsem takto našla práci v japonské restauraci, což byla nejen velice zajímavá „kuchyňská sonda“, která ve mně probudila vášeň pro sushi, ale také sonda do života jiných národností žijících ve VB, jelikož si tato restaurace zakládala na kosmopolitní pověsti – co se zaměstnanců týče. Nicméně dodávám, že hlavním důvodem, že jsem tu práci dostala, nebyl (bohudíky!) jen můj zjev, který padl manažerovi do oka, ale především moje angličtina. Abyste si udělali představu – má aktivní znalost angličtiny rozhodně není na úrovni např. studenta anglistiky, nicméně určité pokročilosti už alespoň trochu dosáhla – zejména (nepočítám-li cenné základy normální středoškolské výuky) díky intenzivnímu tříměsíčnímu kurzu v Edinburghu v roce 2000, a pak díky soukromému překládání písňových textů oblíbených kapel. Chci tímto jenom demonstrovat, že angličtina je pro život v anglicky mluvící zemi opravdu to nejpodstatnější.
Další díly:
Práce ve Velké Británii – Skotsko II.
(Práce, práce a zase práce, aneb něčím se živit musíte)
Práce ve Velké Británii – Skotsko III.
(Jak se žije v Glasgow a rozloučení)
Další články k tématu:
Poznámky k tématu: Práce v Anglii
Práce v Anglii na poslední chvíli
Autorka vystudovala Studia umění a estetiky na FF MU v Brně. Nyní pracuje jako historička umění a fotografka v Muzeu Vysočiny Pelhřimov. Fotografuje Nikonem F65, ve většině případů používá pouze širokoúhlých záběrů (28mm). Všechny fotografie podléhají autorským právům a jsou použité se svolením autorky.
Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.