Co je metoda drilu?

Některé jazykové školy nabízejí studentům kurzy založené na metodě drilu. V čem spočívá? Metoda drilu neboli cviku používá neustálého opakování
probíraného jevu nebo správné odpovědi, dokud není v hlavě studenta
zafixovaná natolik, že se stává automatickou – reflexem.

Hodina drilu:

Po úvodním vysvětlení nového mluvnického jevu se informace z vědomí mají do podvědomí studenta dostat jejich neustálým a hlasitě přednášeným opakováním – tento způsob využívá základů a zkušeností audioorálních metod, využívaných mj. za druhé světové války v armádě Spojených států.

Klade se důraz na mluvené opakování s vyloučením mateřského jazyka tak dlouho, dokud student neodpovídá automaticky a bez přemýšlení.

Celá skupina posluchačů většinou hovoří najednou a nahlas, přičemž lektor udává společné tempo, které je většinou velmi svižné. Teprve při větší rychlosti opakování se totiž vytvářejí tzv. dynamické stereotypy – druh podmíněného reflexu, jenž vzniká na základě stereotypně se opakujících podnětů nebo pohybových situací v určitém sledu.

Probraná látka se poté prakticky prověří při překladech a při zjištění nedostatků se drilová část znovu opakuje, dokud nejsou odpovědi studentů bezchybné a automatické.

Při správném drilu by ovšem nemělo jít jen o „papouškování“ po lektorovi, ale o tvůrčí činnost každého posluchače. Ten je nucen neustále držet krok s celou skupinou, měl by být stále soustředěn a připraven k odpovědi.

Slovíčka a vazby se učí v souvislostech a celých vazbách, není žádoucí pasivní znalost nabiflovaných izolovaných slovíček, které pak student není schopen aktivně použít ve větě.

Nevýhody:

Tato metoda samozřejmě nemusí vyhovovat všem. Pomáhá v případech, kdy student potřebuje vysvětlit a zažít především gramatickou strukturu jazyka a správné obraty. Pro tuto metodu je nutná osobní motivace, žák by měl studovat z vlastní iniciativy, jinak hrozí sklouznutí do kola „věčných začátečníků“.