V únoru letošního roku jsem se rozhodla okusit život v jiné zemi prostřednictvím pracovního pobytu. Moje zkušenost s prací au-pair v Londýně však nebyla nijak radostná. Chtěla bych tak varovat všechny dívky, které sní o bezstarostných prázdninách placených v librách.
Místem, kam jsem se vždy chtěla podívat, byl Londýn – srdce Anglie,
takže cíl byl jasný. Agentura mi našla rodinu dle mých představ, s
většími dětmi, psem a kocourem k tomu, tak jsem si řekla, proč to
nezkusit. Po úspěšném telefonátu s rodinou a vyřízení veškerých
formalit v agentuře, jsem se už těšila, že opouštím stereotyp každodenního
života a "vrhnu" se do dobrodružství. Balila jsem si kufry a naposledy "šprtala" slovíčka, abych byla co nejlépe připravena na život v Anglii.
V den D mě nadopovanou kinedrylem a ještě trochu zmoženou noční cestovní horečkou rodiče odvezli na Ruzyňské letiště a tam se mnou počkali až do doby, než jsem zmizela s letadlem ve výškách.
Přílet na britskou půdu
Po dvouhodinovém letu jsme šťastně přistáli na londýnském letišti Stanstead, odkud jsem se musela nějak dopravit na autobusové nádraží Golders Green na severu Londýna. Měla jsem naštěstí prostudovaného průvodce, takže bylo jasné, že musím objevit pokladnu National Express (autobusové společnosti, jež jezdí po celé Velké Británii). Pokladnu jsem našla, lístek koupila a po čtvrt hodince již seděla v autobuse směrem na Golders Green. Odtud to bylo ještě asi deset minut k cílovému domu, ale se zavadly jsem se dřít nemusela. Pomohla mi předchozí au-pairka Eva, která na mne čekala na zastávce a už se těšila, až ji vystřídám.
Vešli jsme do velkého domu a já se seznámila se svojí "hostfamily". Matka – generál celé rodiny, byla původem z Izraele a dosti temperamentní povahy, jak jsem později zjistila. Otec, rodilý Angličan, příliš nemluvil a působil trochu nervózním dojmem. Dětičky: třináctiletý chlapec a jedenáctiletá dívka, nezapřely svůj věk, když se ihned po mém příchodu začaly smát. No a pak tu byla zvířátka – jeden rok staré stěně německého ohaře, který mi hned umazal nové džíny a obézní kocour perský. Tady nuda nebude, říkala jsem si (a měla jsem pravdu).
Srážka s realitou
Během prvních tři dnů, kdy jsme pracovaly společně s Evou, protože mi musela vše ukázat, než odjela domů, mi došlo, že tohle bude trochu jiná "káva" než jsem očekávala. Každý den se musel uklízet důkladně celý dům počínaje utíráním prachu na pokojových lištách přes kartáčování koberců až po bělení spár mezi dlaždicemi v koupelně. Úklid přímo nemocniční. Hned mi bylo jasné, proč chce Eva odjet domů dříve. A já měla stejné plány.
Tohle nevydržím,odejdu odsud, zoufala jsem si. Nepomáhaly ani telefonáty agentuře, která mě označila za komplikovanou osobu a lháře, a že vlastně nevím, co chci. Začala jsem tedy pročítat různé inzeráty na internetu a v novinách a odpovídala na ně.
Rodiny, které na mé odpovědi reagovaly příznivě, jsem navštěvovala, abych věděla, zda by to nebyl přechod z bláta do louže, ale všude bylo něco, co rozhodně nestálo za to, opustit Londýn a ztratit kurz anglického jazyka.
Jsem přece silná a něco vydržím, odejít mužů i později, říkala jsem si. S tím jsem nakonec zůstala až do konce – co by člověk neudělal pro dva měsíce studia v Londýně.
Postupem času jsem si začala zvykat a vše bylo nějak veselejší, i s dětmi jsme si padli do oka. Hráli jsme všelijaké hry – na babu, na schovávanou, “touch gate” a bylo nám spolu dobře. Začaly mne mít rády a to tak, že ani nechtěly, abych odjela, když na to přišel čas. I já věděla, že mi budou chybět, ale zároveň jsem se nemohla dočkat až se vrátím domů.
Den před mým odjezdem mě všichni pozvali na večeři do thajské restaurace a předali dárek a přání. Bylo to moc příjemné a já byla najednou ráda, že jsem zůstala. Ten večer jsem příliš nespala, v hlavě se mi honilo tolik myšlenek. Přede mnou byly zase běžné starosti se sháněním zaměstnání, obíháním úřadů a nekonečnými frontami na úřadě práce. Ačkoli po této zkušenosti jsem se cítila mnohem silnější, sebevědomější a praktičtější.
Časem však na to špatné člověk zapomene a v paměti zůstanou jen ty krásné vzpomínky.
Jen chci říci všem: až pojedete někam jako aupair, dávejte si pozor, k jaké jedete rodině, zjistěte si veškeré informace o práci, kterou budete vykonávat, ať nejste tak překvapení, jako jsem byla já. Pamatujte si: vždycky může být hůř. A to špatné nás vždy posílí.
Máte také špatnou (nebo dobrou) zkušenost s prací v zahraničí? Napište nám o ní: redakce@jazyky.com.
Další informace o práci či studiu v anglicky mluvících zemích hledejte na webu Angličtina Online.
Informujte se o možnosti vrácení daní při práci v zahraničí.
Potřebujete kvalitní překlad? Vybírejte z naší nabídky: tlumočení italština, překlady z angličtiny, překlad němčina a překlad španělština.